Ostrava – Mariánské Hory

Prorok, který žil v polovině 8. století př. Kr.,
za vlády králů Jótama, Achaze a Chizkijáše.
Přečtěte si knihu Micheáš.
Prorok Micheáš přináší poselství o soudu, útěše i vysvobození.
Biblická kniha, která nese jméno tohoto proroka, je naladěna
na melodii Boží milosti. Prorok nekončí svůj příběh Božím soudem:
„I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova
domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky
a budou k ní proudit národy“ (Mi 4,1).
Prorok Micheáš viděl za horizont svých dní a předpověděl
největší událost v dějinách lidstva: „A ty, Betléme efratský …
z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ
je odpradávna, ode dnů věčných“ (Mi 5,2). Pro nás, kteří žijeme
po naplnění tohoto proroctví, je jasné, že ukazovalo na narození
Mesiáše — toho, kdo bude věčným a konečným zachráncem
a utěšitelem.
Na konci svých proroctví Micheáš položil otázku, na kterou
znal odpověď: „Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí
nevěrnost pozůstatku svého dědictví!“ (7,18). Tato slova
byla kotvou naděje pro Boží lid v Micheášových dnech. Bůh
odpouští, „oblíbil si milosrdenství“ a „opět se nad námi slituje“
(7,18). Důvodem není to, že ho hřích netrápí, ale to, že je Bohem
soucitu a milosrdenství.
To je také základ naší naděje. Stojíme před Bohem stejně vinni
jako izraelský lid v Micheášově době. Stále znovu odbočovali
ze správné cesty a Bůh jim vždy odpustil a vysvobodil je. To
platí i pro nás dnes.
Milosrdný Bože, uvědomuji si svou vinu. Vím i to,
že jsi milosrdný Bůh. Děkuji Ti za to z celého srdce.

Významná nebeská bytost.
Daniel 10—12,4
List Judův 9
Bible zmiňuje několik lidí jmenujících se Michael. Nejznámější
je nepochybně bytost úplně jiné úrovně. V Judově listu v 9. verši
čteme o archandělu Michaelovi. Juda říká, že když Mojžíš zemřel,
Bůh chtěl anulovat jeho smrt a vzít ho domů. Ďáblovi se
tato myšlenka nelíbila. Archanděl Michael se pak „přel v hádce
s ďáblem o Mojžíšovo tělo“.
Ti, kdo věří v poselství Bible, musí věřit i v existenci andělů,
ačkoli jejich existence a působení vyvolávají mnoho nezodpovězených
otázek. Z různých výroků víme, že v Boží nebeské
armádě existují různé hodnosti. Zdá se, že Michael patřil k nebeské
špičce. Na některých místech se mu připisuje tak velká
moc a vliv, že mnozí dospěli k závěru, že Michael není nikdo
jiný než samotný Kristus.
Michael (Míkael) je vzpomenut i na konci knihy Daniel. Velmi
aktivně zasahuje do politických událostí v Danielově světě.
Mnoha věcem, o kterých čteme v 10. kapitole knihy Daniel,
možná nerozumíme. Chtějí však zdůraznit jednu velmi významnou
pravdu: Mezi nebem a zemí se toho děje mnohem víc, než
dokážeme vnímat svými smysly. Bůh je neustále aktivní v našem
osobním životě, v životě svého lidu, ale také v událostech,
které se dějí ve světě. K uskutečnění svých plánů používá lidi,
ale zjevně zapojuje i jiné stvořené bytosti. Zdá se, že Michael je
jedním z nejvýznamnějších Božích služebníků. Přijde den, kdy
lépe pochopíme, jak Bůh řídí tento vesmír. Do té doby se musíme
spokojit s ujištěním z listu Židům: Andělé jsou „duchem, vyslaným
k službě těm, kdo mají dojít spasení“ (Žd 1,14).
Pane, ve své slávě a majestátu jsi obklopen obrovskou
armádou andělů. Děkuji, že tito andělé jsou i v mé blízkosti.

Člověk, který žil nejdéle. Zemřel ve věku 969 let.
Genesis 5,21—27
Neumím si představit, jaké by to bylo, žít 150 let. A už vůbec
ne dožít se 969 let jako Metuzalém. To byl nejvyšší věk, jakého
kdy člověk dosáhl. Před časem zemřela jistá Francouzka, o které
víme, že žila 122 let a 164 dní. Jmenovala se Louise Calmentová.
Možná jste slyšeli o lidech z jiných částí světa, kteří prý
žili ještě déle než tato Francouzka. Ale v jejich případech chybí
hodnověrné důkazy.
Byl Metuzalém šťastný, že žil tak dlouho? Mohl zažít spoustu
věcí. Pokud považujeme rodokmeny v knize Genesis za pravdivé,
Metuzalém musel znát Adama a zemřel v roce, kdy na zem
přišla potopa. Dnes slyšíme o mnoha mužích a ženách, kteří se
dožívají vysokého věku, ale kteří ve skutečnosti nejsou rádi,
že jsou tak staří, protože přežijí většinu své rodiny a přátel —
a často i své děti. Kromě toho, stáří se pojí s mnoha fyzickými
omezeními. Mnozí proto — a právem — usuzují, že kvalita života
je důležitější než jeho délka.
Přesto říkáme, že lidé dosáhli „požehnaného“ věku. Oceňujeme
skutečnost, že v průměru žijeme déle než generace před
námi. Jako věřící máme jistotu, že nás čeká dlouhý život — dokonce
delší, než byl Metuzalémův — bez jakýchkoli nemocí, které
s věkem přicházejí. Přijde čas, kdy kvalita a kvantita nebudou
ve vzájemném napětí.
Pane, modlím se, abych žil dlouho v dobrém zdraví.
Děkuji za výsadu, že v příštím světě budu žít déle
než Metuzalém.

Jeden ze tří mladých mužů, kteří byli spolu s Danielem
odvedeni jako vyhnanci do Babylónu.
Daniel 1,7—3,30
Příběh tří mladých mužů v ohnivé peci oplývá superlativy.
Král Nebúkadnesar se rozzlobil, když tři muži — Méšak, Šadrak
a Abed-nego — odmítli pokleknout před obrovskou zlatou
sochou, kterou dal zhotovit. Čteme, že se „velice rozlítil“ (Da
3,13.19), když se dozvěděl, že tři muži neuposlechli jeho rozkazu.
Čekal je trest v ohnivé peci. Král nařídil „vytopit pec sedmkrát
víc, než se obvykle vytápěla“ (v. 19). Muže, kteří se odvážili neuposlechnout
vládce velké babylónské říše, svázali „stateční
bohatýři“ z králova vojska (v. 20) a vhodili je do plamenů.
Najednou král dostal strach. Namísto toho, aby se kochal tím,
jak tři muže strávil oheň, uviděl uprostřed plamenů procházet
se muže čtyři. Ten čtvrtý „se svým vzhledem podobal božímu
synu“ (v. 25). Všichni vysocí úředníci na čestných místech viděli,
jak nadpřirozená bytost zachránila Méšaka a jeho přátele.
Tito tři muži vyšli z pece bez úhony, bez jediného spáleného
vlasu na hlavě.
Nebúkadnesar byl jedním z nejmocnějších vládců všech dob.
Před Bohem Méšaka, Šadraka a Abéd-nega však byl naprosto
bezmocný. Kéž bychom nikdy nezapomněli, že Bůh, který zachránil
tyto tři muže, je i nyní mocnější než všechny pozemské
mocnosti dohromady.
Všemohoucí Bože, děkuji Ti, že se Ti mohu odevzdat
s vědomím, že u Tebe jsem v naprostém bezpečí.

Asyrský král, který vládl přibližně v letech 721 až 709 př. Kr.

1. Královská 20,12—19
2. Paralipomenon 32,31
   Izajáš 39,1—8
   Babylónský král Meródak-baladán se pokoušel přemluvit krále
   Chizkijáše, aby s ním uzavřel spojenectví. Bylo to krátce poté,
   co Chizkijáš vážně onemocněl a hrozila mu smrt. Tehdy prosil
   Pána Boha, aby ho uzdravil, a Bůh mu přidal dalších patnáct
   let života (Iz 38,5).
   Příběh pokračuje takto: „V ten čas poslal Meródak-baladán,
   syn Baladánův, král babylónský, Chizkijášovi dopisy a dar;
   uslyšel totiž, že onemocněl a zotavil se. Chizkijáš měl z nich
   radost a ukázal poslům svou klenotnici, stříbro a zlato, různé
   balzámy, výborný olej i celou svou zbrojnici a všechno, co se
   nacházelo mezi jeho poklady. Nebylo nic, co by jim Chizkijáš ve
   svém domě a v celém svém vladařství nebyl ukázal“ (Iz 39,1.2).
   Za to, jak se zachoval, si vysloužil od proroka Izajáše tvrdou
   kritiku. Bůh mu dal příslib, že bude žít dalších patnáct let. Na
   důkaz toho, že Božím slovům může důvěřovat, Bůh „o deset
   stupňů nazpět vrátil sluncem vržený stín, který sestoupil po
   stupních Achazových“ (38,8). Ale myslel na to Chizkijáš, když
   přišli poslové z Babylónu? Zřejmě ne. Na zahraniční hosty chtěl
   udělat dojem zejména svým materiálním blahobytem.
   Bůh byl zklamaný, když viděl, jak se Chizkijáš zachoval. A je
   zklamaný i z nás, pokud jsme zaměřeni hlavně na věci, které
   vlastníme, a na to, čeho jsme dosáhli — ne na požehnání, která
   jsme od něj dostali. Chizkijáš promarnil příležitost říci Meródakovi-
   baladánovi skrze jeho vyslance o Bohu, kterému sloužil.
   Místo toho se chlubil sám sebou.
   Pane, odpusť mi, když se podobně jako Chizkijáš soustředím na
   sebe, místo abych druhým vyprávěl o požehnáních, která jsi mi dal.

Jónatanův syn a vnuk krále Saula. Žil kolem roku 1000 př. Kr. 2.Samuelova 4,4; 9,1—13; 16,1—4; 21,1—7
Mefíbóšetovi bylo pouhých pět let, když ztratil nejen svého
dědečka Saula, ale i svého otce Jónatana. Oba muži zahynuli
v boji u hory Gilboa. Když se tato smutná zpráva dostala k Mefíbóšetovi,
stala se další tragédie. Žena, která se o Mefíbóšeta
starala, dostala takový šok, že jej při útěku do úkrytu upustila
na zem. Mefíbóšet byl do konce života mrzákem. Život postiženého
prince tedy nezačal dobře. Přežil sice masakr, který ukončil
život jeho sedmi bratrů (2S 21,1—7), ale jako potomek krále,
kterého porazil protivník, neměl před sebou slibnou budoucnost.
Čekalo ho však překvapení. David pamatoval na to, že v minulosti
si Bůh vyvolil Saula za izraelského krále. Sám projevoval
Saulovi věrnost a stal se důvěrným přítelem Jónatana — Saulova
syna a Mefíbóšetova otce. I nyní zůstal David velkorysý
a rozkázal vyhledat zmrzačeného Mefíbóšeta a přivítal ho ve
svém paláci.
Mefíbóšet se přesvědčil, že existují lidé, pro které mají stará
přátelství a sliby velkou hodnotu. Davidův příklad nás inspiruje
k tomu, abychom si vážili starých přátelství a slibů, které
jsme dali.
Drahý Bože, dej nám zažít to, co zažil Mefíbóšet —
že vždy se najdou lidé, kteří si váží starých přátelství.

Celník z Kafarnaum, kterého Ježíš povolal mezi své učedníky.
Byl znám také pod jménem Lévi.
Matouš 9,9—13
Skutky 1,13
Matouš (známý také pod židovským jménem Lévi) prožil pozoruhodnou
změnu, poté co do jeho života vstoupil Ježíš. Než jej
Ježíš povolal, pracoval Matouš jako výběrčí daní v Kafarnaum.
Proto jím většina lidí, ne-li všichni, opovrhovala. Pracoval přece
pro Římany. Považovali ho za kolaboranta a podvodníka, jako
většinu jeho kolegů. Když ho Ježíš zavolal, okamžitě opustil svůj
úřad a šel za ním. To je vlastně všechno, co o Matoušovi víme.
Později napsal jedno ze čtyř evangelií. Svou knihu o Ježíšově
životě psal s ohledem na hlavní cílovou skupinu: nové křesťany
židovského původu.
Bible — a zejména Nový zákon — nám představuje mnoho
mužů a žen, kteří v životě prožili obrovskou změnu. Matouš je
jedním z nich. Jeho evangelium se stalo strhujícím svědectvím
o tom, kdo byl Ježíš a co vykonal. Svou zprávu podává, aniž by
na sebe upozorňoval. Značný prostor mohl využít k tomu, aby
dramatickým způsobem popsal své vlastní zkušenosti. On to
však neudělal. Taková změna je možná jen tehdy, když je člověk
zasažen Ježíšovou osobou a poselstvím. To člověku umožňuje
mluvit a psát, aniž by se chtěl sám stát středem pozornosti. Dostává
vnitřní sílu žít novým životem, který dává Kristus.
Pane, děkuji Ti za Matoušův inspirující příklad.

Matěje vybrali apoštolové, aby se stal dvanáctým
apoštolem místo Jidáše.
Skutky 1,23—26
Ježíš si vyvolil dvanáct učedníků. Po Jidášově zradě jich zbylo
jedenáct. Těchto jedenáct učedníků se rozhodlo, že svou skupinu
doplní a zvolí dvanáctého učedníka. Vybrali dva vhodné
kandidáty a losem určili, který z nich to bude. Nám se to zdá
poněkud divné. Když chceme vybrat člověka do zodpovědné
funkce v církvi, upřednostňujeme jiné metody.
Ale možná to není tak zvláštní, jak se na první pohled zdá.
Učedníci totiž před losováním udělali i něco jiného. „Pak se
modlili: ‚Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou
sis vyvolil‘“ (Sk 1,24). A to je to nejdůležitější, když hledáme
někoho do konkrétní služebnosti v církvi. Dnes nejprve zvolíme
jmenovací výbor, který často po dlouhých a intenzivních
setkáváních navrhne kandidáta. Myslíme si, že je to mnohem
bezpečnější metoda než losování. Náš přístup však může být
mnohem méně objektivní, než si myslíme, a může podléhat
osobním názorům a předsudkům. Nejdůležitějším faktorem
proto není použitá metoda, ale ochota sklonit hlavu v modlitbě
a prosit Boha, aby nám ukázal (prostřednictvím metody, kterou
používáme, ale někdy i proti ní), který muž nebo žena je
nejvhodnějším kandidátem na místo, jež potřebujeme obsadit.
Drahý Bože, pomoz nám i dnes spoléhat
na Tvé vedení při volbách v církvi.

Žila s Marií a Lazarem v Betanii. Byli to Ježíšovi přátelé.
Lukáš 10,38—42 Jan 11,1—54; 12,1.2
Kdo je vám více sympatický, Marta, nebo Marie? Možná si vybereme
Martu. Pečuje o hosty, dbá o pořádek v domě a o to,
aby bylo jídlo včas připraveno — zvlášť když je navštívil jejich
přítel Ježíš. Marie nám připadá více společenská. Sedne si k Ježíšovi
a poslouchá, co říká. Marta dává najevo svou podrážděnost.
Proč musí vždy dělat všechnu práci sama? Proč jí Marie
nepomáhá? Marta vyjadřuje svou frustraci a ptá se Ježíše, co si
myslí o postoji její sestry. Možná nás Ježíšova odpověď trochu
překvapí. Říká, že „Marie volila dobře“ (L 10,42) a že Marta by
měla zklidnit své srdce i mysl.
V Janovi 11 a 12 je Marta opět aktivnější než Marie. Poté, co
Lazar zemřel, Marta jde vstříc Ježíšovi. A když se blíží čas večeře,
je to opět Marta, kdo přebírá iniciativu. Možná měly prostě
každá
jinou povahu. Obě jsou oddány svému Pánu, ale každá to
projevuje sobě vlastním způsobem. Ano, lidé jsou různí — byli
tehdy a jsou i nyní. To však nic nemění na tom, že v životě jde
o víc než jen o práci a že bychom se měli soustředit i na jiné věci,
které jsou přinejmenším stejně důležité.
Pane, děkuji Ti za Marty a Marie v mém okolí. Pomoz mi
pochopit, jak mohu sladit dobré vlastnosti obou z nich.

Jedna z žen, které byly svědky Ježíšova ukřižování
a pak i zmrtvýchvstání.
Lukáš 8,2
Marek 16,9
Miliony lidí poprvé slyšely o Marii Magdalské po přečtení bestselleru
Dana Browna Da Vinciho kód. V této knize autor píše, že
Ježíš měl s touto Marií důvěrný vztah, možná s ní byl dokonce
ženatý. Mnozí čtenáři zapomínají, že Brownova kniha je čistá
fikce, ve které se vůbec nesnaží o historickou přesnost. Většina
informací o Marii Magdalské pochází z nebiblických zdrojů. Zůstává
velkou otázkou, kolik z nich má nějaký historický základ.
Pravá identita Marie Magdalské byla dlouho zamlžována
(nesprávným) předpokladem, že to byla hříšná žena, která pomazala
Ježíšovi nohy (L 7,36—50). Umělci ji často zobrazují jako
„padlou ženu“. Biblické informace o Marii Magdalské jsou poměrně
skromné. Pohybovala se ve společnosti Ježíše, učedníků
a více žen. Potom ji Ježíš osvobodil od sedmi zlých duchů (L 8,2).
Po této zkušenosti zůstala s Ježíšem. Později byla úplně prvním
člověkem, který se setkal se vzkříšeným Kristem.
Musíme se spokojit s těmito informacemi, i když je jich málo.
Poskytují nám však dostatečný základ k tomu, abychom viděli
dojemný obraz Spasitelovy vykupitelské lásky. Ježíš zachránil
duševně narušenou ženu bez jakékoli budoucnosti z hrozné situace.
Marie Magdalská začala nový život. Totéž může dnes Ježíš
udělat pro kohokoli z nás.
Děkuji Ti, Pane, za Tvou ochotu pomáhat lidem
bez ohledu na to, v jakých problémech se nacházejí.