Marie
04.9.24
Sestra Lazara a Marty, Ježíšových přátel. Žili v Betanii,
nedaleko Jeruzaléma.
Lukáš 10,38—42
Jan 11; 12,1—8
Po Ježíšově matce je tato Marie z Betanie snad nejznámější
z mnoha Marií, se kterými se v Bibli setkáváme. Známe ji jako
ženu, jež nechtěla přijít o jediné slovo, které Ježíš řekl. Zatímco
se její sestra Marta věnovala domácím pracím, Marie seděla
u nohou Mistra a pozorně naslouchala tomu, co říká. Marii
známe také jako truchlící sestru. Když jejich bratr Lazar zemřel,
byla spolu se sestrou Martou hluboce zarmoucena. A pak je zde
známý příběh o tom, jak Marie, pohnutá obrovskou vděčností,
několik dní před Velikonocemi pomazala Ježíšovi nohy.
Biblický příběh jasně ukazuje, že Marie byla přesvědčena, že
Ježíš je její Vykupitel. Tak o tom mluvila i s druhými. V Janovi
11,45 čteme: „Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš
učinil, uvěřili v něho.“ Tuto poznámku nacházíme na konci příběhu
o vzkříšení Lazara. Setkáváme se zde s Marií jako evangelistkou
— jako s někým, kdo otevřeně mluvil o své víře. Lidé
za ní chodili, aby se o Ježíšovi dozvěděli více.
Mariino svědectví přineslo své ovoce. Mnozí na základě jejích
slov „uvěřili“ v Ježíše. Víra přichází, když lidé slyší dobrou
zprávu o Ježíši. Slyšet ji však mohou jen tehdy, když Ježíšovi
následovníci o něm mluví.
Pane, ukaž mi dnes možnosti, které se mi naskytnou,
abych lidem vyprávěl o Tobě. A dej mi také radost z toho,
až budu vidět, že Ti uvěřili.
