A proto…
30.1.26
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin,
tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
Ex 20,1.2
Nejdříve si povězme definici: „Zákoník neboli kodex je právní
předpis zahrnující právní normy.“ Desatero je mnohdy považováno
právě za takový zákoník. Pokud někdo změkčí tento
termín, potom považuje Desatero za sumář etických pravidel,
kterými by se měl člověk řídit. Ale je třeba připomenout, že Desatero
je souborem rad, ukazatelem jak žít, aby život můj i mých
bližních, stejně jako život společnosti byl svobodný, bezpečný,
hodnotný a spokojený. Desatero nezbavuje svéprávnosti, nezotročuje,
ale naopak nás osvobozuje.
Desatero totiž začíná představením Božího jména, aby okamžitě
nato bylo řečeno, o jakého Boha jde. Jde o Boha, který se
projevil činem: vysvobodil izraelský národ z egyptského otroctví.
A právě slovo vysvobození (svoboda) je tím pojmem, který
je třeba vnímat v souvislosti s celým Desaterem. Bůh, vysvobození
a svoboda patří nerozlučně k sobě.
Bůh se ujal lidí v Egyptě, ale ujímá se všech bez rozdílu věku
a kultur. Lidé nemusí být otroky beznaděje a ztráty perspektivy,
otroky smrtelnosti, osudovosti a zla. Bůh nás z tohoto otroctví
chce vysvobodit. Udělal pro to všechno, včetně oběti svého
syna Ježíše Krista. Úvod k Desateru nám nechce přiblížit pouze
to, co bylo, ale i to, co je aktuální pro nás, ať už žijeme kdekoli
a kdykoli. Křesťanská etika a respekt k radám v Desateru nevyrůstají
z přinucené poslušnosti, ale je to aktivní odpověď na dar,
který je nám Bohem nabízen. „Křesťanská etika koření v daru
konkrétního vysvobození“ (J. M. Lochman).
Desatero je povzbuzující dar pro člověka v každé době.
