Bát se Boha
31.1.26
Všechen lid pozoroval hřmění a blýskání, zvuk
polnice a kouřící se horu. Lid to pozoroval, chvěl se
a zůstal stát opodál. Ex 20,18
Všechny tyto události se dějí těsně poté, co Bůh dává svému lidu
Desatero. Ale jaké věci se děly předtím? Izraelci žili v otroctví,
ale Bůh je vysvobozuje. Národ jde do zaslíbené země a ani tehdy
je Bůh neponechává svému osudu. Naopak je prohlašuje za svůj
lid a dává jim návod pro další život. Projevoval se jako mocný
Stvořitel, Vysvoboditel, jako autorita.
Ale jaká autorita? Laskavá a milující, což dokazoval svými
činy. S faraonem nejprve vyjednával a až poté použil k přesvědčení
rány a projevil svoji sílu a moc. Při ustanovení nařízení
o obětech nezapomněl na ty, kteří neměli možnost obětovat
zvířátko, a umožnil jim dát pouze mouku. Když zadává stavbu
svatyně, ukazuje na budoucí oběť svého Syna… Ano, Bůh je
autorita, ale laskavá a milující.
Lidé však uvažovali o Bohu tak, jak jsme četli v úvodním verši.
Máme strach, nechceme s ním mluvit, bojíme se, že zemřeme.
Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se! Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel,
aby bylo zřejmé, že se ho budete bát a přestanete hřešit“
(Ex 20,20). Nebojme se. Bůh přišel proto, abychom se nemuseli
bát. Přišel proto, aby nám pomohl, aby nás očistil od hříchů, byl
s námi… Vede nás k tomu, abychom se nestrachovali, netřásli
se před ním, ale báli se ho, tedy měli jej v úctě a brali ho vážně.
Čím déle čtu Bibli, tím více přicházím na skutečnost, že Bůh
je laskavá autorita, toužící po spasení všech lidí a jejich smíření
se sebou. „Na místě Kristově vás prosím, smiřte se s Bohem…“
Díky, Pane, za to.
