Neklesejme na mysli
28.2.26
David Saulovi řekl: „Člověk nesmí klesat na mysli.
Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.“ 1S 17,32
Dnes se ještě jednou zamyslíme nad dobře známým příběhem
Davida a Goliáše. Očividně slabší David porazil Goliáše, který
ho převyšoval výškou, silou, zkušenostmi z boje i svojí chlubivostí,
stejně jako jistotou, že jeho vítězství je dané. Na jedné
straně byl strach krále Saule a jeho bojovníků, na druhé straně
stál vychloubačný Goliáš. A do této situace přišel David, v té
době ještě chlapec.
Poučení z tohoto příběhu je jasné. Ne vždy musí zvítězit silnější.
David šel do tohoto souboje ve jménu Hospodina, kterého
Goliáš potupil (v. 45), spoléhal na Hospodina, věřil, že boj je
Boha, který zachraňuje, a to i beze zbraně. Určitě je to pravda,
ostatně právě to nám Bible zdůrazňuje. Ale jsem přesvědčen, že
vedle toho, co bylo nejdůležitější, tedy pomoc Boží, bylo zapotřebí
ještě něčeho, a to ze strany Davida.
Jeho postoj byl v přímém protikladu ke strachu Saula a jeho
bojovníků. On spoléhal na nebeského Otce. Byl ochoten „zkusit
Boha“ a bojovat. Možná by i jiný bojovník, pokud by k tomu přistupoval
jako David, nad Goliášem zvítězil. Ale pouze David byl
ochoten a měl odvahu Boha zkusit. Byla k tomu nezbytná odvaha
a ochota. A jsme u našeho textu v záhlaví. Člověk nesmí klesat
na mysli. Protože klesá-li na mysli, brání Bohu projevit svoji
moc a sobě brání prožít zkušenost, že zkusit Boha se vyplatí.
Neklesejme na mysli. Nebuďme až příliš odvážní v domnění,
že všechno zvládneme bez Boha, ale zároveň nebuďme tak málo
odvážní, že neumožníme Bohu projevit se v náš prospěch. Prosme
Boha o pomoc, ale i o odvahu, ochotu a sílu neklesat na mysli
