Spatříš mě zezadu
03.2.26
Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu… Ex 33,23
Jako lidé chceme znát budoucnost. Rádi bychom dopředu věděli,
jak se bude odvíjet náš život. Jak to a tamto dopadne? Budu
zdravý? Uskuteční se moje plány? … a mohli bychom pokračovat
v otázkách, které nás i celou společnost obecně zajímají.
Proto mnozí vyhledávají ty, kteří slibují, že jim dají nahlédnout
do budoucnosti.
Boží jednání nelze předvídat, nemáme vhled do jeho plánů,
do toho, co zamýšlí. Ale víme, co vědět máme. Že Ježíš přijde
znovu na tuto zemi, smrt bude poražena a přijde Boží království.
Mnohé konkrétnosti týkající se našeho života však nevíme. Ale…
… až uplyne určitý čas, dojde nám, že Bůh šel s námi. Jako by
Bůh říkal: průběh cesty sice neznáte, ale buďte si jisti, že já půjdu
s vámi. Budu vám ukazovat cestu. A až se ohlédneme, pochopíme,
že nás Bůh vedl. Pochopíme také i to, že to byla ta nejlepší
cesta. Že s námi Bůh jde i po křivolakých cestách, nám mnohdy
dojde až ve chvíli, kdy se ohlédneme zpátky. Teprve pak se
nám vyjeví vše dobré, co pro nás Bůh udělal a čím nás provedl.
Život mnohdy není orientační běh podle mapy a značek, ale je
to pokorné následování Hospodina. On má své plány, uskutečňuje
je ve svém čase a svým způsobem. Boha lze jen následovat —
nikoli předjímat dopředu. „Všechna má dobrota přejde před tebou…
Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu…“ (Ex 33,19.23). Vidět
Boha „zezadu“ znamená vidět, kudy prošel spolu s námi v našem
životě. Kraličtí doplňují: „ukáži tobě šlépěje své dobroty“.
Nezapomeňme se občas ohlédnout zpátky, abychom viděli,
jak nás Bůh vedl doposud. Není snad pohled do minulosti povzbuzující
i pro naši budoucnost?
