Moje Skála
02.3.26
Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála,
vyvýšen buď Bůh, má spásná skála! 2S 22,47
Žijeme v době, kdy z lidského pohledu je jedinou jistotou to, že
nic není jisté. Někteří říkají, že právě nejistota je v životě jednou
z mála jistot. Teď se daří, aby se vzápětí nedařilo, teď politici
slibují to, co se později ukáže, že nelze splnit. Teď se prognostikuje
něco, co se v budoucnu ukáže jako nesmyslné. Teď udělám
soukromé plány, které pak nemoc nebo cokoli jiného změní.
A tak bychom mohli pokračovat. Nejistota je všudypřítomná,
bez ohledu na dobu, kulturu, chtění či nechtění lidí. Dokonce
i náš vlastní názor může být nejistý, protože vychází pouze
z nám dostupných informací, které se ale mohou postupně
doplňovat, nebo se ukážou jako ne úplně hodnověrné. Boháč
sklidil bohatou úrodu, postavil si stodoly, aby měl kam úrodu
uschovat, a měl pocit, že nyní je zajištěn na dlouhou dobu dopředu.
Bůh takový postoj ohodnotil slovem blázen. Nejistota
a znovu nejistota.
Biblický text ale představuje Boha jako spásnou skálu. Skála
je symbol něčeho trvalého, pevného, neměnného, něčeho, o co
se můžeme opřít, co nepodléhá zkáze. Nakonec i my lidé používáme
příměr ke skále, pokud chceme zdůraznit, že se jedná
o jistou věc. Živý Hospodin, náš Bůh, je jako skála. Neměnný,
protože co řekne, to platí. Pevný, protože On je Král králů a Pán
pánů. Trvalý, který nám posílá věčné evangelium. Prostě někdo,
v kom můžeme mít opravdovou jistotu.
Není úžasné mít v době nejistoty takovou jistotu? V době
beznaděje naději? V době nesplněných slibů někoho, kdo svoje
sliby plní? Můžeme důvěřovat Bohu, který zcela zaplní mezeru
našich nejistot. Díky za to, že právě takový Bůh nás ve světě
nejistoty našel.
