Ostrava – Mariánské Hory

Kdo může vědět, co je v životě člověku k dobru? Kaz 6,12
Zřejmě nejsem sám, který používá v závěru dopisu, zprávy
nebo mailu slova: přeji ti všechno dobré. A myslím to upřímně.
Otázkou je, zdali jsme schopni rozpoznat, co je a co není pro nás
nebo pro druhého dobré. Momentálně se cítíme dobře. Všechno
se nám daří, slunce svítí, vztahy fungují, zdraví slouží, děti rostou…
A co když se nedaří? Slunce nesvítí, v práci jsme dostali
výpověď, prší, když potřebujeme, aby bylo hezky, auto nás zlobí,
a ještě k tomu nás pobolívá zub. To samozřejmě není dobře. Ale
jsme si tím jisti? Co když prší proto, že se máme věnovat jiné činnosti,
než jsme původně chtěli, protože i když nám to nepřipadá,
je důležitější. Co když v čekárně u zubaře na nás „čeká“ někdo,
kdo se potřebuje vypovídat ze své duševní bolesti, a naše slova
ho povzbudí. Co když jiné zaměstnání, které si budeme muset
najít, bude lepší než to dosavadní, a ještě k tomu budeme moci
někoho přivést k Bohu… Kdo může vědět, co je v životě člověku
k dobru? Věděl Josef, kterého prodali jeho vlastní bratři do
otroctví, že to je vlastně dobře? (Aniž bych omlouval zlý a nepřijatelný
skutek bratrů.)
Máme pocit, že dnešní den je a bude dobrý? Potom je to moc
dobře. Máme pocit, že dnešní den není a nebude dobrý? I to
může být dobře. Jen to zatím ještě nevíme. Spoléhejme na Boha
a jeho vedení. Naše důvěra je víc než to, jestli se cítíme momentálně
dobře, nebo špatně.