On mi odpověděl
18.4.26
K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl. Ž 120,1
V tomto vyznání pisatel žalmu vyjadřuje svoji osobní zkušenost.
Nezapomněl na to, že prožíval problémy ve svém životě. Dokonce
vzpomíná, že šlo o soužení. Tím naznačuje, že to bylo něco
víc než jen běžná životní peripetie, kterou je třeba v životě řešit.
Že to bylo něco, co jej drtilo, trápilo a bralo radost. A to je vždy
bolestné vzpomínání. Ale vedle vzpomínání na své soužení nezapomíná
také na to, že když v takovém soužení volal k Hospodinu,
On mu odpověděl. A tato skutečnost jej vždy znovu podpírala
a povzbuzovala, když mu život ukazoval odvrácenou tvář.
I my procházíme různými, ne až tak pozitivními zákrutami
života. A někdy jde o životní cesty, které nás přivedou až na
pokraj zoufalství. Jsou pro nás soužením a my se jimi trápíme.
A právě tehdy je třeba si uvědomit to, co si uvědomil a vyznal pisatel
žalmu. On, Hospodin, mi odpověděl. Ano, Hospodin slyší,
On vidí a vnímá, co prožíváme. A On také odpovídá. Odpovídá
tím, že soužení skončí, odpovídá tím, že najednou dostáváme
novou sílu soužení nést a snášet, odpovídá tím, že se najdou
ti, kteří nesou moje trápení se mnou, odpovídá tím, že vnukne
myšlenku, která vede k vyřešení mého zoufalého stavu, a odpovídá
také tím, že mně dává naději na to, že to lepší nás teprve
čeká. A než toto lepší přijde, On je vždy s námi.
Není to povzbuzením pro každý den našeho života? Nezáleží
na tom, jak těžké je břemeno, které momentálně neseme, záleží
na tom, kdo je nese s námi. Díky, Pane, že jsi to Ty. Díky, že
když se ohlédnu zpátky na svůj život, mohu vyjádřit totéž co
žalmista. A to mne posiluje dnes i v budoucnu.
