Pane, proč?
21.4.26
Velký je náš Pán, je velmi mocný,
jeho myšlení obsáhnout nelze. Ž 147,5
… jeho moudrost nelze vystihnout… (Jeruzalémská bible)
Jsme věřící lidé, důvěřujeme našemu nebeskému Otci, spoléháme
na něho, tak proč nás vede právě takto? Nešlo by to jinak?
Vždyť vidíš, Pane, že to není dobré. Proč se právě toto stalo?
A následují další a další otázky, kterými dáváme najevo, že by
bylo lepší, vhodnější, kdyby Bůh vedl věci jinak a jinudy. Mnohdy
je to „pouze“ podivení, jindy je v tom smutek, až zoufalství.
Tolik jsme Bohu důvěřovali, a toto se stalo.
Bylo to na počátku mé kazatelské služby, když tragicky zemřel
mladý chlapec patřící k věřící rodině ve sboru, kde jsem
sloužil. Zoufalství rodičů, zármutek blízkých a nezvykle velká
účast obyvatel z místa, kde bydleli, při rozloučení se zesnulým.
Co v takové chvíli říct? Použil jsem slova apoštola Pavla, určená
Filemonovi (v. 15): „Snad proto byl na čas od tebe odloučen,
abys ho měl na věky.“
My nevíme, ale Bůh ví. On je mocný a jeho myšlení obsáhnout
nelze, jeho moudrost nelze vystihnout. Nemusí jít o tak
krajní záležitost, jakou jsem popsal. Může jít o podivování se
nad tím, jak „to“ Pán vede i v jiných souvislostech našich životů.
Ale pamatujme na to, že Boží moudrost a jeho myšlení nejsme
schopni obsáhnout. Nepřestaňme ale Hospodinu důvěřovat
