Touha po věčnosti
28.4.26
On všechno učinil krásně a v pravý čas,
lidem dal do srdce i touhu po věčnosti… Kaz 3,11
Že Bůh učinil všechno krásně a v pravý čas, o tom jako věřící
lidé nepochybujeme. Ale tady čteme, že k tomu krásnému patří
také to, že Bůh dal lidem touhu po věčnosti. Je zajímavé, že
ač lidé žijí na tomto světě tolik tisíc let a o smrti hovoříme jako
o jediné spravedlnosti, dokonce jako o součásti života, přece
jsme si na smrt nezvykli. Vždy je to pro nás bolestný prožitek,
pokud ztratíme někoho blízkého. Jak je to možné? Smrt je nepřítel,
který do Božích plánů a do našeho života vstoupil jako
něco nechtěného a odmítaného. Ano, Bůh nám dal do srdce
touhu po věčnosti.
Ale pokud jsme dostali tento dar, potom je jasné, že také
existuje naplnění této touhy. Smrt se nestává nevyhnutelným
nepřítelem. Potom je možné, aby se naplnilo to, po čem lidé
touží a projevují to tím, že mluví o „pěveckém, hereckém a dalším
nebi“, pokud odejde některý z jejich kolegů. A tak jestli se
s ironickým úsměvem říkává, že „lépe už bylo“, potom slova
biblického textu nás utvrzují v tom, že to lepší je teprve před
námi. Touha po něčem lepším je pravdivá. Čeká nás věčnost bez
vyhlídky na smrt. Díky Bohu za to, že i dnes můžeme vstupovat
do nového dne s tím, že když bude dobře, tak je to skvělé, a pokud
snad nebude tak dobře, potom to lepší je teprve před námi
