Trojitá niť se nepřetrhne
29.4.26
Lépe dvěma než jednomu…, upadne-li jeden,
druh jej zvedne… A trojitá niť se teprv nepřetrhne! Kaz 4,9.10.12
Není tajemstvím, že člověk je tvor společenský. Někoho vedle
sebe potřebuje. Pokud se tato jeho potřeba nenaplní, není to
pro něho uspokojivá situace. Zvláště starší, osamělí lidé chodí
(například) do obchodu, i když nutně nic nepotřebují. A to
pouze proto, aby byli mezi lidmi. Ve vězení je samotka trestem,
jakýmsi vězením ve vězení. A tak i když je člověk někdy rád
sám, dlouhodobě potřebuje někoho, kdo je vedle něho a s ním.
Kdo na něho má čas, s kým může prožívat mnohé ze svého života,
ke komu se může vracet. Šalomoun pouze opakuje známou
věc — lépe je dvěma než jednomu. A hned nato následuje výčet
toho pozitivního, když člověk není sám, ale jsou dva.
Ale potom přichází zcela nečekaně a bez varování věta, že
„trojitá niť se teprv nepřetrhne“. Proč najednou ta změna? Pisatel
mluví o dvou osobách, a přitom to zakončí „trojitou nití“. O co,
o koho se jedná? Když si vezmeme na pomoc dvanáctou kapitolu
této biblické knihy, všechno se vyjasní. Spojení dvou lidí
je velmi dobré. Ale spojení těchto lidí ještě s Bohem je úžasné.
Jestliže je mezi lidmi pouto, které jim oběma pomáhá, pak je-li
toto pouto rozšířeno i na spojení s Bohem, je to to nejpevnější
spojení, které existuje.
Máme své rodiny, své blízké, přátele, kamarády, spolupracovníky,
se kterými se cítíme dobře, ale k tomu všemu připojme
ještě skutečnost, že máme také nebeského Otce, který nás
miluje, chce nám být nápomocný.
