Ani spravedlivý, ani moudrý?
01.5.26
Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře;
proč se budeš ničit? Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen;
proč bys měl zemřít mimo svůj čas? Kdo se bojí Boha,
ujde obojímu. Kaz 7,16.18 (ČSP)
Nejsou to zvláštní verše? Ale i ony jsou v Bibli. Jak jim rozumět?
Vždyť přece Bible nás vede k tomu, abychom byli horliví. Vlažnost
není v Bibli schvalována. Jenomže horlivost mnohdy také
ne. Pavel byl horlivý pronásledovatel církve (Ga 1,13). Ježíš nás
vede k obezřetnosti, abychom nevěřili všemu (Mt 24,4.23–26).
A vůbec, je možné, aby někdo byl příliš moudrý a příliš spravedlivý?
Vždyť čteme: „Není na zemi člověka spravedlivého…“
(Kaz 7,20). O čem tedy Šalomoun hovoří? Varuje před extrémem.
Český studijní překlad Bible verš osmnáctý překládá: „Bohabojný
člověk se vyhne jak zákonictví, tak liberalismu.“ Slovo
na cestu uvádí: „Měj uctivou bázeň před Bohem a uchrání tě
obou extrémů.“
Někteří lidé se příliš podceňují a poukazují na svoji duchovní
nedostatečnost. A právě jim Ježíš adresuje: „Blahoslavení
chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“ Jiní jsou
zase velmi razantní a „moudří“, a to i ve chvíli, kdy by měli
být naopak pokornější. „Pane, ty mi chceš mýt nohy? Nikdy mi
nebudeš mýt nohy! … Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce
a hlavu!“ (J 13,6–10). A vzpomeňme na Petra, jak mečem brání
Ježíše, a pak jej zapírá. Vyznává Krista, a zároveň jej zapřísahá,
že nesmí zemřít.
Ne, není to pobídka k vlažnosti, ale obrana před krajností
a extremismem. Je to povzbuzení pro ty, kdo žijí v neustálém
strachu ze své duchovní nemohoucnosti, ze svých hříchů a nedokonalosti,
a zároveň varování pro ty příliš horlivé. „Kdo se
bojí Boha, ujde obojímu“ (Kaz 7,16–18). Díky, Pane, že nás vedeš
k vyváženosti.
