Bude nás učit…
06.5.26
Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme
na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás
učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“
Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. Iz 2,3
Kolikrát jsem slyšel od těch, kteří byli seznamováni s Božím
slovem a blížili se k rozhodnutí křtu, že ještě nejsou dokonalí.
Že jim ještě mnoho chybí k tomu, aby žili svůj život plně podle
Boží vůle. Ano, mají pravdu. Nikdo není dokonalý, a to v žádné
fázi svého života. Ale můžeme s Boží pomocí růst. Růst k obrazu
Božímu. Uvěřili jsme, zastavili jsme se na své dosavadní cestě
(tedy činili pokání), nasměrovali jsme se na cestu doporučenou
Bohem (znovuzrození) a vykročili (křest). Když se narodí dítě,
neumí chodit, neumí mluvit a všechno se postupně učí. A přesně
o tom čteme v biblickém textu: „Bude nás učit svým cestám…“
Poctivě přiznáváme, že nejsme dokonalí. Co všechno jsme
se ještě nenaučili! Je to přirozené, protože i lidské přísloví říká,
že se člověk učí celý život. Učme se, ale nebuďme zarmoucení,
že nám to v životě zas až tak nejde. Bůh je trpělivý učitel. A pokud
se opravdu chceme učit a to, co se naučíme, chceme uplatnit
v praxi, potom je to v pořádku. Ani apoštol Pavel nedělal
nic jiného: „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl
dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se
zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle;
jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu,
co je přede mnou, běžím k cíli…“ (Fp 3,12–14).
Díky, Pane, že se mnou máš takovou trpělivost a stále jsi
ochoten mne učit.
