Ostrava – Mariánské Hory

Co se mělo pro moji vinici ještě udělat, a já jsem
pro ni neudělal? Iz 5,4
Co jsem mohl ještě pro svoji vinici udělat, a neudělal?
(Jeruzalémská bible)
Vinicí je zde obrazně nazýván Boží lid Starého zákona. Nebyl
takový, jaký Bůh chtěl a jak by sobě i izraelskému národu přál.
Neřídili se jeho radami, nebrali Boha vážně, a Bůh musí s lítostí
pronést slova uvedená na začátku. To není moc povzbuzující.
Není to nic, co by mohlo být pro nás příkladem. A přesto i v tomto
textu můžeme vnímat něco pozitivního.
Co jsem mohl ještě pro svůj lid udělat, a neudělal? Co bylo
ještě možné pro něho udělat, a já jsem to neudělal? Ano, Bůh
pro svůj lid dělá všechno. Nebo snad je něco, co udělat mohl,
a neudělal? Máme jistotu jeho přízně, jeho starosti a péče o nás.
Není nic, co by nám Pán nedal, co by bylo pro nás dobré, a On
nám to nedopřál. Procházíme životem, bereme od Boha všechno,
co potřebujeme, ba i to, co tak úplně nepotřebujeme, ať už si
to uvědomujeme, nebo ne. Je pouze na nás, kolik si z jeho darů
pro sebe vezmeme, eventuálně kolik jeho rad vezmeme vážně,
aby se jeho dary k nám mohly dostat.
Vstupujeme do nového dne. I dnes je Bůh pro nás ochoten
udělat všechno, co je pro nás potřebné a dobré. Važme si toho
a s tímto povzbuzením, s touto jistotou a s tímto vědomím vykročme
do povinností dnešního dne. A snad přidám ještě jednu
věc: uvědomujme si během dne, co pro nás Pán dělá. A věřte, že
budeme mít večer za co děkovat.