Neboj se a konej
03.5.26
Kdo příliš dá na vítr, nebude sít,
kdo hledí na mraky, nebude sklízet. Kaz 11,4
Někdy jsme nerozhodní, protože se nám zdá, že okolnosti nepřejí
našim plánům. Máme dojem, že je třeba vyčkat, až situace
či podmínky budou jiné nebo až se změní lidé kolem nás. Ne,
není v tom lenivost, lehkovážnost s tím, že když něco odložím
na zítřek, mám dnes volno. Je to pouze obava, jestli je ten nejsprávnější
čas pro to, co chceme udělat. Jde o opatrnost, která
je obvykle připisována moudrému člověku. Ale i moudrý člověk
může být až přespříliš opatrný, a možná si plete opatrnost
s bojácností.
Mám za to, že úvodní verš není ani tak výtka, jako spíše povzbuzení.
Vlož svoje plány do rukou Hospodina (Ž 37,5), odlož
svoji přeopatrnost a bojácnost stejně jako pocit, že právě takový
postoj je moudrý, a „běž do toho“. V tomto textu jde spíše
o zapojení se do práce pro Pána, tak to alespoň vysvětlujeme.
Ale já jsem přesvědčen, že jde o povzbuzení k jakékoli činnosti,
kterou chceme konat v souladu s Boží vůlí a s jeho pomocí.
Vstupme do nového dne s modlitbou o moudrost, s prosbou,
abychom i dnes plnili jeho vůli, s důvěrou v jeho pomoc. A pak
jděme a konejme. Protože „kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo
hledí na mraky, nebude sklízet“.
