Promluvme si…
05.5.26
Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše
hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé
jako purpur, budou bílé jako vlna. Iz 1,18
Ano, jde o zaslíbení. A není nijak skryto. Bůh je ochoten odpustit
hříchy, dokonce je vymazat tak, že po nich nezůstane ani skvrna.
Jde o úžasnou Boží nabídku. Ale něco té nabídce předchází.
„Pojďte, projednejme to spolu…“ „Promluvme si,“ překládá Jeruzalémská
bible. „Proberme to,“ uvádí Český studijní překlad.
Není to úžasné? Bůh je ochoten brát nás jako partnery, i když
jimi rozhodně nejsme, protože Bůh je Stvořitel a my jsme pouze
stvoření. A přesto nás zve k jednacímu stolu, bere nás jako
svobodné bytosti, jako někoho, kdo s ním může mluvit jako
rovný s rovným. Není to obrovské povzbuzení? Úžasná přednost?
Není to něco, co nás vede naopak k pokoře, uvědomění si
závislosti na Bohu a na jeho milosti? A přesto: projednejme to,
promluvme si o tom, proberme to, říká Bůh. Může k nám být
ještě více otevřenější a přátelštější? To už snad ani nejde.
Proberme svá pochybení, své hříchy, ale také své plány na
modlitbě s naším Pánem. A toto skryté, ne až tak průhledné
povzbuzení se přemění v otevřené, srozumitelné a radostné zaslíbení:
„I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh,
i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“
Pane, díky za to. Uvědomuji si, že mám za co děkovat. Takový
vztah mezi Stvořitelem a stvořením je přece unikátní
