Ostrava – Mariánské Hory

Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den;
spatřil jej a zaradoval se. J 8,56
Abraham velmi toužil uvidět zaslíbeného Spasitele. Z celého
srdce se modlil, aby ještě před svou smrtí mohl spatřit Mesiáše.
A uviděl Krista. Osvítilo jej světlo z nebe a on poznal Kristovo
božství. Viděl jeho den a byl šťastný. Byla mu zjevena Boží oběť
za hřích. Předobraz této oběti znal z vlastní zkušenosti. Dostal
příkaz: „Vezmi svého jediného syna Izáka … a tam ho obětuj
jako oběť zápalnou.“ Abraham položil zaslíbeného syna, dítě,
do kterého vkládal všechny své naděje, na obětní oltář. Když
potom stál vedle něho a napřáhl ruku s nožem, aby splnil Boží
příkaz, uslyšel hlas z nebe: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu
nedělej!“ (Gn 22,2.12).
Abraham musel projít touto strašlivou zkouškou, aby mohl
spatřit Kristův den a pochopit, jak nekonečně Bůh miluje svět.
Abraham poznal Boha tak jako žádný jiný člověk. Viděl Krista;
viděl vše, co může smrtelný člověk vidět, a zůstat přitom naživu.
Cele se odevzdal Bohu, a proto mohl pochopit vidění o Kristu.
Bylo mu zjeveno, že obětováním jediného Syna pro záchranu
hříšného světa před věčným zahynutím přináší Bůh nekonečně
větší oběť, než by kdy člověk mohl přinést. (TV 300; DA 468.469)
Pane Ježíši, děkujeme za oběť, kterou jsi za nás přinesl.

To všechno se stalo, aby se splnilo,
co řekl Hospodin ústy proroka. Mt 1,22
Dříve než se Boží Syn narodil jako člověk a než přišel na náš
svět, hlásali poselství evangelia Adam, Šét, Henoch, Metuzalém
a Noe. Abraham šířil Boží poselství v Kenaanu a Lot v Sodomě.
V každém dalším pokolení ohlašovali Boží mluvčí příchod
Mesiáše. Obřady židovské bohoslužby nařídil sám Kristus. Zavedl
systém obětí, který tvořil jádro židovského náboženství.
Krev obětovaných zvířat poukazovala na oběť Božího Beránka.
Všechny předobrazy oběti se naplnily v Kristu.
Kristus, jak se s ním seznámili patriarchové, Kristus, jak jej
znázorňovala obětní služba, Kristus popsaný v zákoně a předpovídaný
proroky – to jsou poklady Starého zákona. Kristův
život, jeho smrt, zmrtvýchvstání, Kristus, jak jej zjevoval Duch
svatý – to jsou poklady Nového zákona. Náš Spasitel, odlesk
slávy Otce, je tedy obojí – staré i nové.
Proroci předpověděli život, smrt a přímluvnou službu Ježíše
Krista. Apoštolové svědčili, že se to vše naplnilo. Aby mohli kázat
evangelium v plnosti, museli zvěstovat nejen život a učení
Spasitele, ale také všechno, co o něm předpověděli proroci Starého
zákona a jak je představovala obětní služba.
(KP 63; COL 126.127)
Velký Bože, děkujeme za Tvé slovo –
za poklady Starého a Nového zákona.

Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází. Př 21,20 (B21)
Člověk může projít okolo pokladu a vůbec si toho nemusí být
vědom. Nebo může usednout ke kmeni stromu, aby si odpočinul,
a přitom vůbec nepostřehne, že mezi kořeny je ukryto
bohatství. A právě tak tomu bylo se Židy. Bůh jim svěřil zlatý
poklad pravdy. Sám Kristus ustanovil židovskou bohoslužbu,
která nesla pečeť nebes. Velké pravdy o vykoupení zahalil do
obrazů a symbolů. Když však Kristus přišel, Židé nepoznali, že
se na něm naplnily všechny tyto předobrazy. Měli sice ve svých
rukou knihy Starého zákona, ale tradice, kterou si předávali
z pokolení na pokolení, a lidský výklad Bible jim zakrývaly
pravdu, kterou Ježíš Kristus ztělesňoval. Unikal jim duchovní
význam Písma. Bůh jim otevřel pokladnici poznání, ale oni to
nepochopili.
Bůh svou pravdu před lidmi neskrývá. Lidé si ji zatemňují
sami, svým jednáním. Ježíš Kristus podal židovskému národu
dostatek důkazů, že je Mesiáš, jeho učení však vyžadovalo
rozhodnou změnu jejich života. Poznali, že přijetím Krista by
se museli zříci svých oblíbených tradic a zvyklostí, sobeckých
a bezbožných zvyků. Aby mohli přijmout neměnnou, věčnou
pravdu, museli by přinést oběť. Měli mezi sebou poklad evangelia
– Ježíše Krista – Cestu, Pravdu a Život, odmítli však největší
dar, jaký jim mohla nebesa poskytnout. (PM 50; COL 104.105)
Nebeský Otče, děkujeme za poklad – Ježíše Krista.

Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm,
kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno. Zj 1,3
Poslední kniha Nového zákona obsahuje poselství, kterému
bychom měli porozumět. Kristus prostřednictvím svého služebníka
Jana v této knize ukázal, co se stane v posledních dnech.
Zjevení hovoří o Božích tajemstvích. Samotný název této knihy
– Zjevení – je v rozporu s tvrzením, že se jedná o zapečetěnou
knihu. Zjevení je něco, co je nám odhaleno. Sám Pán zjevil
svému služebníkovi tajemství obsažená v této knize a přeje
si, aby o nich mohli přemýšlet všichni lidé. Některé události
vylíčené v tomto proroctví se již naplnily, jiné právě probíhají
a další přibližují závěr velkého sporu mezi mocnostmi temnoty
a Knížetem nebes a odhalují vítězství a radost vykoupených
na nové zemi.
Pokud se někomu nedaří všechny symboly knihy Zjevení
hned rozluštit, neměl by si myslet, že pro něj nemá smysl tuto
knihu zkoumat a snažit se pochopit pravdu, která je v ní obsažena.
Ten, který tato tajemství Janovi zjevil, umožní člověku,
který usilovně hledá pravdu, aby již nyní alespoň v náznaku
zakusil nebeské věci. Lidé, kteří jsou ochotni přijmout pravdu,
dostanou schopnost porozumět učení této knihy a obdrží požehnání.
Zjevení je souhrnným závěrem všech biblických knih.
(PM 67, PNL 336.337; COL 133, AA 583–585)
Milostivý Bože, i my chceme okusit radost a požehnání
ze čtení Tvého slova.