Ostrava – Mariánské Hory

Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce,
v Bohu zůstává a Bůh v něm. 1J 4,16
Bůh je láska. Jeho přirozeností, jeho zákonem je láska. Vždy
tomu tak bylo, navždy tomu tak bude. On se nemění. Každý
projev tvůrčí síly je výrazem nekonečné lásky. Boží vláda zahrnuje
v sobě hojnost požehnání pro všechny stvořené bytosti.
Protože základem Boží vlády je zákon lásky, závisí štěstí
všech rozumem nadaných bytostí na jejich dokonalé shodě
s jeho zásadami spravedlnosti. Bůh chce, aby mu všechno jeho
stvoření sloužilo z lásky. A lásku si není možné vynutit, nelze
ji získat násilím ani mocí. Lásku probouzí jen láska. Znát Boha
znamená milovat ho. (PP 12.17, TV 10; PP 33.34, DA 22)
Zdroj pravého poznání a skutečného rozvoje spočívá v poznání
Boha. Vše, co můžeme sledovat v oblasti hmotné, duševní či
duchovní, kromě nákazy hříchu, nám zprostředkovává toto poznání.
Ať se zabýváme jakýmkoli oborem, pokud upřímně toužíme
poznat pravdu, dostáváme se do kontaktu s neviditelnou,
lidský rozum přesahující Inteligencí, která působí ve všem kolem
nás. Lidská mysl se tak setkává s Božími myšlenkami, smrtelný
člověk s věčným Bohem a tento vliv na tělo, mysl a duši je
neocenitelný. V tomto spojení spočívá nejvyšší vzdělání.
(VYCH 10; Ed 14)
Pane, vlož nám do srdce touhu stále více Tě poznávat a milovat.

Promluv ke svému bratru Áronovi, ať nevstupuje
v libovolné době do svatyně dovnitř za oponu k příkrovu,
který je na schráně, aby nezemřel, až se objevím v oblaku
nad příkrovem. Lv 16,2
Ve svatyni na poušti a v chrámu, které byly pozemskými symboly
místa Božího přebývání, bylo jedno oddělení zasvěceno
Boží přítomnosti. Opony s vetkanými cherubíny se nesměla dotknout
žádná lidská ruka kromě jediné. Nadzvednout ji a vniknout
nezván do svatého tajemství svatyně svatých znamenalo
smrt, neboť nad slitovnicí prodlévala sláva Svatého, sláva, na
kterou se smrtelník nemůže dívat tak, aby přežil.
Jeden den v roce, který byl ustanoven pro službu ve svatyni,
vstoupil velekněz s chvěním do Boží přítomnosti, přičemž dým
kadidla zakrýval slávu před jeho zrakem. V prostorách chrámu
nebylo slyšet žádný zvuk. Kněží u oltářů nesloužili. Zástupy
vyznavačů, skloněných v tiché bázni, se modlily o Boží milost.
Důkazem jeho milosti je, že jeho moc je skryta, protože odhrnutí
závoje, který zakrývá Boží přítomnost, znamená smrt.
Žádná smrtelná mysl nemůže proniknout tajemstvím, v němž
přebývá a působí Mocný. Můžeme z něho pochopit jen to, co
on pokládá za vhodné nám odhalit. Rozum musí uznat, že je
nad ním vyšší autorita. Srdce a rozum se musejí sklonit před
velkým JÁ JSEM. (CZH 232.233; MH 437.438)
Svatý Bože, i my přicházíme s bázní do Tvé přítomnosti
a prosíme o milost a slitování.

Požehnáno buď jméno Boží od věků až na věky.
Jeho je moudrost i bohatýrská síla. On mění časy i doby,
krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým,
poznání těm, kdo mají rozum. Odhaluje hlubiny a skryté
věci, poznává to, co je ve tmě, a světlo s ním bydlí. Da 2,20–22
Bible nám představuje Boha v jeho vznešenosti a svatosti. Neukazuje
nám ho jako nečinného a osamoceného, ale jako toho,
který je obklopen nesčíslným množstvím svatých bytostí čekajících
na to, aby mohly konat jeho vůli. Prostřednictvím těchto
poslů je Bůh v živém spojení s veškerým svým tvorstvem.
Svým Duchem je Bůh přítomen všude. Působením svého Ducha
a svých andělů pomáhá Bůh lidem.
Bůh vládne nad zemí, i přes nesoulad a zmatek. Svým božským
zrakem vidí všechno. Z ticha nezměrné věčnosti nařizuje
to, co jeho prozřetelnost pokládá za nejlepší.
„Cesta nezávisí na člověku ani jistota kroku na tom, kdo jde“
(Jr 10,23).
„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem… Poznávej ho na všech
svých cestách, on sám napřímí tvé stezky“ (Př 3,5.6).
„Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí
vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu“ (Ž 146,5).
Čím více poznáváme, kdo je Bůh a kdo jsme my v jeho očích,
tím více budeme brát zřetel na Boha a tím více jej budeme
uctívat.
(CZH 220.232; MH 417.435)
Velký Bože, chceme Tě stále více poznávat a ctít.
Chceme si uvědomovat Tvou vznešenost.

Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu,
zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom
dodržovali všechna slova tohoto zákona. Dt 29,28
Zjevení, které nám dal Bůh o sobě ve svém slovu, je určeno
k našemu studiu. Tato zjevení se máme snažit pochopit. Nad to
však pronikat nemáme. I nejschopnější rozum se může sebevíc
namáhat dohady o Boží přirozenosti, úsilí však nepřinese očekávané
výsledky. Není na nás, abychom řešili tento problém.
Boha nemůže pochopit žádná lidská mysl. Proto se nikdo nemá
zabývat spekulacemi o Boží přirozenosti. Zde platí, že mlčení
je výmluvné. Všemohoucí přesahuje všechny naše představy
a výpovědi o něm.
Ani andělům nebylo dovoleno účastnit se porady mezi Otcem
a Synem, když byl tvořen plán spasení. Lidské bytosti nemají
vnikat do skrytých tajemství Nejvyššího. Nevíme toho o Bohu
víc než malé děti, ale jako děti ho můžeme milovat a poslouchat.
Místo abychom spekulovali o Boží přirozenosti nebo jeho
výsadách, dbejme raději slov, která nám řekl.
Moudrost nenajdeme tak, že budeme hledat poklady země
nebo se budeme snažit hloubavým úsilím proniknout do skrytých
tajemství Boží bytosti. Najdeme ji tehdy, když pokorně
přijímáme zjevení, které se Bohu zlíbilo nám dát, a žijeme podle
jeho vůle. (CZH 227.228; MH 429–431)
Všemohoucí Pane, pomoz nám v pokoře pamatovat
na to, že o Tobě nevíme víc než malé děti, ale jako děti
Tě můžeme milovat a poslouchat.

Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu,
zjevné však patří navěky nám a našim synům. Dt 29,28
Všeobecně se učí, že hmota obsahuje životní sílu, že jsou jí vlastní
určité vlastnosti a že působí svou vnitřní energií a přírodní
procesy se řídí pevnými zákony, do nichž Bůh nemůže zasahovat.
Taková věda je falešná, není podložena Božím slovem. Příroda
slouží svému Stvořiteli. Bůh neruší své zákony ani nečiní
nic v rozporu s nimi, ale ustavičně je používá jako své nástroje.
Příroda svědčí o tom, že v ní působí aktivní síla, která se projevuje
prostřednictvím přírodních zákonů. V přírodě ustavičně
působí Otec a Syn.
Boží moc se projevuje stále a udržuje to, co Bůh stvořil. Každý
dech, každý tep srdce je důkazem Boží všepřítomné péče. Nikoli
z vlastní síly přináší země rok co rok své plody a otáčí se kolem
slunce. Ruka Hospodinova řídí planety a udržuje jejich pohyb
po nebi ve správných dráhách. Jeho mocí vzkvétá zeleň, raší
listy a kvetou květy. Každý živý tvor, od nejmenšího broučka
až po člověka, denně závisí na jeho prozřetelné péči. Jeho slovo
pokrývá oblohu mraky a zavlažuje zemi.
Bůh je základem všeho. Žádný smrtelník není s to plně pochopit
Boží existenci, moc, moudrost nebo skutky. Člověk může
věčně bádat, věčně poznávat – a stále je před ním nekonečno.
(PP 76.77; PP 114–116)
Nejvyšší Pane, každý den jsme závislí na Tvé péči.
Děkujeme, že nám dáváš všechno, co potřebujeme.

On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět,
svým rozumem napjal nebesa. Jr 10,12
Člověk se ustavičně snaží vysvětlit stvoření světa jako výsledek
působení přírodních příčin. Právě to, jak vykonal své dílo
stvoření, však Bůh lidem nezjevil. Lidská věda nikdy nevypátrá
tajemství Nejvyššího. Jeho tvůrčí moc je právě tak nepochopitelná
jako jeho existence.
Mnozí vědci se domnívají, že mohou vystihnout Boží moudrost
a pochopit to, co činí nebo může činit. Velmi je rozšířený
názor, že Bůh je omezován svými vlastními zákony. Lidé buď
existenci Boha popírají, přehlížejí ji, anebo se domnívají, že
umějí vysvětlit všechno, dokonce i působení jeho Ducha na
lidské srdce. Nectí jeho jméno ani se nebojí jeho moci. Nevěří
v nadpřirozené, nepochopitelné Boží zákony a v jeho nekonečnou
moc prosazovat skrze ně svou vůli. V obecné řeči znamená
termín „přírodní zákony“ to, co ovládá fyzikální svět a co
lidé mohou odhalit. Jak omezené je však jejich poznání a jak
rozsáhlé je pole, v němž Stvořitel může působit v souladu se
svými vlastními zákony, a přece zcela mimo dosah chápání
smrtelných bytostí! (PP 74.75; PP 113.114)
Mocný Stvořiteli, všechno, co jsi stvořil, je dokonalé.
Žasneme nad Tvou mocí a moudrostí.

Třicátého roku ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce,
když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela
se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha. Ez 1,1
Když stál prorok Ezechiel na břehu řeky Kebar, zdálo se mu, že
od severu přichází vichřice, „veliké mračno a šlehající oheň;
okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého
vzácného kovu“. Čtyři bytosti pohybovaly množstvím podivných
kol, která se zdánlivě vzájemně propojovala. Nahoře nad
tím vším „bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby
trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi, co vypadalo
jako člověk“. „Svým vzhledem se ty bytosti podobaly
hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel
mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk.“
Kola byla tak složitě do sebe zapletená, že na první pohled to
Ezechielovi připomínalo velký zmatek. Jejich pohyb však byl
obdivuhodně přesný a naprosto harmonický. Nad vším tím na
slavném safírovém trůnu seděl Věčný. Kolem trůnu byla duha,
symbol milosti a lásky.
Zdánlivě zmatený pohyb soukolí vedla všemohoucí ruka.
Ezechiel viděl, že Boží Duch, který hýbe a usměrňuje tato kola,
podobným způsobem spravuje svět. Ten, který nespí, ale ustavičně
pracuje, harmonicky řídí své dílo. To, co se omezeným
lidem zdá být spletité a nejasné, Boží ruka umí udržovat v dokonalém
pořádku. (5T 749–754)
Věčný Bože, děkujeme, že Tvá všemohoucí ruka
spravuje vše, co se děje na tomto světě.

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka.
Seděl na vysokém a vznosném trůnu. Iz 6,1
Mladý prorok Izajáš byl povolán k tomu, aby lid varoval a napomínal.
Svým odpadnutím a odbojem na sebe lid přivolával
Boží soudy. Izajáš se chvěl při pomyšlení na tupost a nevěru lidu.
Věděl, že narazí na tvrdošíjný odpor. Takovéto myšlenky trápily
jeho mysl, když stál pod klenbou svatého chrámu. Najednou
však jako by se rozevřely dveře a vnitřní opona chrámu se odhrnula,
takže prorok směl dohlédnout až do svatyně svatých,
kam jeho nohy vstoupit nesměly. Viděl Hospodina sedět na vysokém
a vznešeném trůnu a jeho roucho naplňovalo chrám. Na
každé straně trůnu se na dvou křídlech vznášeli serafíni, dvěma
si zakrývali tvář a dvěma nohy. Tito služební andělé slavnostně
volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je
plná jeho slávy.“ Zdálo se, že tento zvuk otřásal sloupy i cedrovou
bránu a celý příbytek byl plný jejich chvalozpěvu.
O velikosti našeho Boha se učme z toho, co on sám zjevil prostřednictvím
Ducha svatého svým prorokům. Nikdy předtím si
Izajáš tak majestátně nepředstavoval slávu Hospodina a jeho
dokonalou svatost. (5T 749)
Svatý Bože, chceme Tě chválit s anděly:
„Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů.
Celá země je plná Tvé slávy.“

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého
Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. J 17,3
V prorocké řeči Pán říká: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí,
ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč
nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se
chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji
milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to
jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův“ (Jr 9,22.23).
Nikdo z lidí bez Boží pomoci nemůže dospět k tomuto poznání
Boha. Satan se hned od počátku snažil vést lidi k tomu, aby na
Boha zapomněli. Snažil se jim falešně představit Boží charakter
a pěstoval v nich nesprávnou představu o něm.
Když Filip přišel k Ježíši s prosbou: „Pane, ukaž nám Otce,
a víc nepotřebujeme,“ Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi,
Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce“ (J 14,8.9). Kristus
přišel zjevit světu Boha lásky, plného milosti, slitování a milosrdenství.
Svou šlechetnou povahou, svým milosrdenstvím
a ohleduplným soucitem, svou láskou a dobrotou stojí před
námi jako vtělení Boží dokonalosti, obraz neviditelného Boha.
(5T 737–746)
Pane Ježíši, děkujeme, že jsi nám zjevil Boha
jako Boha lásky a milosrdenství.

Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost
Všemocného, jež nebesa převyšuje? Jb 11,7.8
Žádná konečná mysl není schopna zcela pochopit povahu a dílo
Nekonečného. Nemůžeme vystihnout hlubiny Boží. Pro nejsilnější
a nejkultivovanější mysl, ale i pro tu nejslabší a nejnevědomější
musí tato svatá Bytost zůstat oděna tajemstvím. Jeho
jednání s námi dokážeme pochopit jen natolik, nakolik jsme
schopni postřehnout jeho bezmeznou milost spojenou s nekonečnou
mocí. Můžeme porozumět jen těm jeho záměrům, které
jsme schopni pochopit. Ve všem ostatním smíme důvěřovat
ruce, která je všemocná, a srdci, které je plné lásky.
Boží slovo a povaha jeho Autora představují určitá tajemství,
která smrtelné bytosti nikdy plně nepochopí. Nemáme důvod
zpochybňovat Boží slovo jen proto, že nemůžeme porozumět
všem tajemstvím jeho prozřetelnosti. Tajemství, která v Bibli
nacházíme, nemohou být argumentem proti ní. Patří naopak
mezi nejsilnější důkazy její božské inspirace. Kdyby Bible obsahovala
pouze takové záznamy o Bohu, které můžeme plně
pochopit, a kdyby jeho velikost a majestát mohly být vystiženy
ohraničenou lidskou myslí, pak bychom Bibli jen sotva mohli
připsat Boží autorství. (VYCH 101; Ed 169.170)
Nekonečný Bože, děkujeme, že se o nás staráš
a pamatuješ na nás, i když jsme prach.