Šokující novinka
22.9.21
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub.“ Já však
vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo
tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by
se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí
k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej,
a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
Matouš 5‚38–42
„Oko za oko, zub za zub.“ To, že tento princip nazýváme spravedlností,
je pochopitelné, ale je zarážející, že nám na něm nepřijde
nic zvláštního. Zvláštní je na něm totiž toto: Řekněme, že
jeden člověk zlomil druhému ruku. Nejlepší náprava situace
by zajisté byla uzdravit zlomenou ruku. Ale jelikož to nevíme,
zlomíme ruku i pachateli a nazveme to spravedlnost. I taková
spravedlnost má sice svůj smysl – má výchovný a výstražný
charakter a pomáhá zachovat ve společnosti jakýs takýs řád.
Ale tomu prvnímu člověku to nijak nepomůže. Po našem provedení
spravedlnosti zde máme místo jedné zlomeniny dvě.
Před Kristovým příchodem lidé neuměli zjednat spravedlnost
jiným způsobem. Ale Kristus nám přišel dát více. Přišel nám dát
spravedlnost, která nezpůsobuje škodu viníkovi, ale napravuje
škodu poškozenému. Ukázal nám to na vlastním příkladu. Nespravedlnost,
kterou na něm lidé spáchali – úkladnou vraždu –
nechce napravit smrtí vrahů. Chce spravedlnost, která vzkřísí
zavražděného a hříšníky pohne k pokání.
Tuto spravedlnost, kterou Bůh ukázal vzkříšením Krista, chce
darovat i nám. Nemusíme usilovat o nedokonalou spravedlnost,
která způsobí škodu pachateli. Pachateli můžeme odpustit
a ucházet se tak o Boží spravedlnost, která napraví to, v čem
nám bylo ublíženo.
Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo
vás pronásledují. Matouš 5‚44
