Ostrava – Mariánské Hory

Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. J 8,32
Jedna ze slavných a známých vět uváděných Janem. Dnes,
v době konspiračních zpráv, „ohýbaných“ a „upravovaných“
faktů, zní až provokativně. Ale je velmi pravdivá. Bez pravdivých
informací nejsme svobodni, protože se rozhodujeme na
základě nepravdy nebo ne úplné pravdy, a tomu odpovídá výsledek.
Dovolím si příklad. Rozhodnu se přispět dobrovolným
finančním darem těm, kteří to potřebují. Zvolím si k tomu organizaci,
která uvádí, že právě pomoc takto potřebným je jejich
práce. Jenomže už mi neřeknou, že jejich pomoc se týká pouze
některých potřebných, že 50 % částky, kterou jsem věnoval,
půjde na provoz dané organizace. Kdybych ale věděl pravdu,
potom bych zřejmě volil jinou cestu k pomoci.
Ježíš nám nabízí pravdu, protože On je tou pravdou. Představil
Boha a jeho postoj k nám lidem. Jeho příklad, jeho slova,
jeho rozhodnutí obětovat svůj život za nás, to všechno hovoří
o tom, že Ježíš má k nám ten nejlepší, milující a nejkorektnější
vztah a nechce nám přinášet nějaké polopravdivé, nebo dokonce
nepravdivé zprávy.
Svoboda je důsledek pravdy. Člověk je pravdou o své budoucnosti,
pravdou o Boží nabídce, o návodu, jak žít na tomto světě,
jak udržovat ty nejlepší vztahy, osvobozen ze zajetí mnoha
závislostí a nedobrých běžností tohoto světa. Je osvobozen od
mnoha negací, smrti a hříchu.
Svoboda není bezzákonnost a anarchie. Svoboda je východisko
pro rozhodnutí, které je pravdivé a korektní. A ryze svobodné
rozhodnutí je závislé na kvalitě informací, kterých se
nám dostalo. Díky, Pane, že Ty jsi tou pravdou a přinášíš pouze
pravdu.

Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou
při cizoložství… „V zákoně nám Mojžíš přikázal takové
kamenovat. Co říkáš ty?“ … „Kdo z vás je bez hříchu, první
hoď na ni kamenem!“ … „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe
žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“
Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ J 8,3.5.7.10.11
Žena hříšnice. Tak jsme si ji zvykli jmenovat. Byla přivedena
proto, aby podle zákona byla potrestána. Provinila se (ne sama)
a měla nést důsledky. Je to logické, protože zákon říká to a to
a spravedlnost chce svoje. Lidé měli jasno. Ale Ježíš to viděl jinak.
Ježíš viděl v ženě, byť hříšné, člověka. Lidé v ní viděli zlo,
hřích, porušení mravních norem, Ježíš v ní viděl kandidátku
nebes. On nezastírá její hřích, ale odpouští, dává novou šanci.
Přijímá ji jako svoje dítě: Neboj se, ani já tě neodsuzuji, protože
stále máš možnost přijmout moje odpuštění.
Kolikrát my se vidíme jako hříšní, duchovně nedostateční.
Ale Ježíš nás vidí jinak. Nakonec první blahoslavenství je určené
právě „chudým v duchu“, kterým patří království nebeské.
Ne těm „bezhříšným“, ale těm, kteří jsou si vědomi své duchovní
nedostatečnosti. „… přistoupil k němu jeden setník a prosil
ho: ‚Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.‘ Řekl mu:
‚Já přijdu a uzdravím ho.‘ Setník však odpověděl: ‚Pane, nejsem
hoden, abys vstoupil pod mou střechu‘“ (Mt 8,5–8). Nejsem hoden.
Jsem hříšný, jsem slabý, dokonce stojím na straně tvých
nepřátel. Nejsem hoden. A jak to vidí Ježíš? „Tak velkou víru
jsem v Izraeli nenalezl u nikoho“ (10).
Díky za to, že Ježíšovo vidění věcí je jiné. Je to velkým povzbuzením
všem, kteří sami sebe vidí jako duchovně nedostatečné,
slabé, hříšné.

Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli?
Ty máš slova věčného života.“ J 6,68
Jak často slýcháme právě tato slova, možná někdy jinak formulovaná:
Co mám dělat, na koho se mám obrátit, kdo mně
může pomoct? V naší zemi již několikrát „udeřily“ povodně.
Rok 1997, 2002, 2010, 2024. Způsobily obrovské škody, dokonce
ztráty na lidských životech. Když se valila voda, zaplavovala
ulice a domy, potom bylo velmi důležité vědět, na koho se obrátit
o pomoc. A kdo to věděl, ten získal rychlou pomoc a měl
podstatně méně starostí. Stejně tak telefonní čísla záchranného
systému jsou uvedena na viditelných místech a jsou často opakována.
Když jsem měl mnou nezaviněnou autonehodu, potom
bylo vysvobozující, když jsem mohl volat policii. Prostě jsem
se měl na koho obrátit.
Jenže jsou v životě situace, kdy vědět telefonní číslo policie
nebo jiných záchranných složek nestačí. Jak je skvělé, že pak
můžeme volat toho největšího, nejschopnějšího a nejochotnějšího
záchranáře, Ježíše Krista. Divíme se, že učedníci právě
takto odpověděli Ježíši na jeho otázku, zdali chtějí i oni odejít?
„Ke komu bychom šli…“ Čteme, že mnoho lidí od Ježíše odešlo,
dokonce i ti, kteří se jevili jako jeho učedníci, a už s ním více
nechodili. Škoda. Protože jim zůstalo pouze to „telefonní číslo
záchranných složek“ na této zemi.
Prožíváme něco, co je nad naše síly a možnosti? Nevíme si
rady a potřebujeme poradit? Jsme unaveni čímkoli a potřebujeme
pomoc? Potom platí slova Žalmu 55,23: „Na Hospodina
slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy
spravedlivý zhroutil.“
Díky, Pane, za to, že v Tobě máme toho nejlepšího záchranáře,
který nás má ještě navíc rád.

Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená.
Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. J 6,63
Ježíš sytí zástupy, a proto jej chtějí provolat za krále. Jaká byla
reakce Ježíše? Vám nejde o nic jiného než naplnit svá přání
a uspokojit svoje potřeby. Ale uvědomte si, že jsem vám nedal
pouze chléb pro tělo. „Slova, která jsem mluvil, jsou duch
a jsou život.“ Nejen chléb, který jsem vám dal, je k životu, ale
také slova, která jsem k vám mluvil, jsou nezbytná ke kvalitnímu
životu.
Syndrom dnešní doby? Touha po „chlebu“. Chléb a hry, říkali
už staří Římané. A dnes to není jiné. Kolik lidí je ochotno bavit
se o „tělesném chlebu“, a kolik o „duchovním chlebu“? A přitom
jde o chléb života, který lidé podvědomě hledají. Problémem je
zařazení Bible do našeho života.
Žijeme v době, kdy dnešní člověk všechno převádí do polohy
informací. I Bibli. Boží slovo je i informace. Ale nic víc? Komenský
odkazuje národu českému Bibli jako klenot. Jan Blahoslav,
který symbolicky podává národu Bibli (sousoší v Přerově), zároveň
říká, že jde o: „zdroj duchovní potravy nutný k nasycení
Božích oveček“.
Možná někdo řekne, že si nepamatuje, co slyšel nebo četl před
několika dny. A je to možné. „Nelze podržet v paměti věci minulé
a ani budoucí…“ (Kaz 1,11). Pamatujeme si, co jsme obědvali
před třemi dny, před týdnem? Je to důležité? Jedli jsme, abychom
žili, potřebovali jsme pokrm a on udělal svoje. Nasytil
nás. Slovo Boží udělá svoje, i když si nepamatujeme, co jsme
před nějakou dobou slyšeli nebo četli. Slovo působí, oživuje,
sytí… Protože slova, která jsem k vám mluvil, jsou život. Díky,
Pane, za to.

Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím;
stejně i ryby, kolik kdo chtěl. J 6,11
A jedli všichni a nasytili se. Mk 6,42
Evangelista Jan vkládá do popisu nasycení zástupů ještě jedno
důležité sdělení. A to že každý si mohl vzít tolik, kolik chtěl.
Nikdo nebyl nijak omezován, protože Ježíš si přál, aby všichni
byli nasyceni. Jsem přesvědčen, že právě slova o nasycení
všech jsou vrcholem celé události. Jde totiž o velmi povzbuzující
zmínku. Od Boha k nám nepřichází nějaký příděl, omezené
množství, není tam napsáno, že každý dostal, na kolik měl.
Pořadí lidí nehrálo žádnou roli, protože na každého se dostalo.
A to dokonce tolik, kolik kdo chtěl. Důvodem toho všeho bylo
nasytit potřebné.
Kolik lidí dnes potřebuje nasytit? Je mnoho těch, kteří mají
fyzický hlad, nemají co jíst nebo mají pouze omezený příděl. Je
mnoho lidí, kteří nemají buď žádný, nebo velmi omezený přístup
k pitné vodě. Ale vedle těchto lidí jsou jiní, kteří „hladoví
a žízní“ po jiných věcech. Touží po naději, po zbavení se strachu,
po dobrých mezilidských vztazích, touží po smysluplném
životě atd. Oni nepotřebují pouze pochopení, oni potřebují nasycení.
A to jim, stejně jako nám všem, může poskytnout pouze
Ježíš. On nejenom chápe, ale On také sytí. Můžeme samozřejmě
vstřebávat různé teorie a obrazně řečeno plnit žaludek ledasčím.
Ale otázkou je, zdali nás to nasytí. Je dobře, že Ježíš nabízí nasycení
v oblasti fyzických, duševních, duchovních i sociálních
potřeb. Díky, Pane, za to.

Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil,
ale aby skrze něj byl svět spasen. J 3,17
Verš u Jana 3,16 považujeme pro jeho poselství za „zlatý“ verš
Písma. Ukazuje Boží lásku, která vyústila až ve smrt Božího
Syna, a zároveň ukazuje na řešení naší situace v tomto světě.
Ale už méně se připomíná následující text, verš sedmnáctý.
A přitom přináší stejně „zlatou“ zprávu jako verš předcházející.
Dokonce je vysvětlením, zdůvodněním verše šestnáctého.
Ukazuje Boží záměr se světem. „Bůh chce, aby svět měl život,
protože Bůh miluje tento svět, který stvořil. Sesláním svého
Syna z Božího světa plného světla a života do světa smrti dal
každému možnost podílet se na jeho životě. Jedinou podmínkou
je, aby se člověk otevřel s důvěrou a vírou této Boží nabídce“
(Felix Porsch, Evangelium sv. Jana, 1998).
Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby spasil.
„Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil“ (J 12,47).
A to je zpráva, kterou je třeba zvěstovat. Bůh se nezajímá o člověka
proto, aby jej odsoudil za jeho nevěru, nedůvěru a z toho
plynoucí nedobré skutky. Bůh se zajímá o člověka proto, že mu
chce pomoci. Chce jej zachránit od dopadu hříchu. To je důvod
zájmu Boha o člověka, to je důvod příchodu jeho Syna na tento
svět, kdy obětoval svůj život za nás. To je důvod, proč Ježíš
přijde znovu na naši zemi. Ne soud, ale spasení. To je pro Boha
priorita. Díky, Pane, za to.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby
žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. J 3,16
Jde o velmi známý a často citovaný text, který někteří nazývají
zlatým veršem Bible. A on jím skutečně je. Přináší povzbuzení
spočívající v nabídce budoucnosti, v nabídce věčného života.
Přináší povzbuzení i důrazem na skutečnost, že nás Bůh miluje
— „neboť Bůh tak (moc) miloval…“
Ale jsem přesvědčen, že je vhodné zdůraznit ještě jedno slovíčko.
A to slůvko, které přibližuje, koho Bůh miloval. Tím, koho
Bůh miloval a miluje stále, je svět. Když to vyjádříme konkrétněji,
Bůh miloval každého člověka… Tedy všechny lidi bez rozdílu.
Miloval Bůh ty, kteří byli před potopou? Jistě, jinak bychom
nečetli, že se trápil. Nečetli bychom, že dává lidem čas 120 let, že
posílá kazatele, kterým byl Noe. Miloval ženu hříšnici (jak jsme
si zvykli říkat)? Jistě, jinak by jí neřekl, že ani On ji neodsuzuje.
On nepřišel, aby svět odsoudil, ale aby svět spasil. Těm, kteří
uvěří a přijmou jeho nabídku, zaslibuje věčný život. Těm, kteří ji
odmítnou, ji nechce vnucovat. Ale to neznamená, že je nemiluje.
Bůh není ten, který s námi pěstuje výměnný obchod. Když
ty budeš dokonalý, hodný, budu tě milovat. Pokud ne, nedá se
nic dělat. Tak to někdy říkají rodiče dětem, aniž by to mysleli
vážně. Protože rodiče milují svoje děti, i když je zlobí. Bůh je naším
Otcem, je Otcem všech lidí, kteří jej za svého Otce přijmou.
A miluje je, i když „zlobí“.
Díky, Bože, za to, že Tvoje láska k nám není odvislá od naší
dokonalosti. Protože právě to je nesmírně motivující k tomu,
abychom se snažili svůj život upravit podle Tvé vůle.