Líbit se Bohu

20.11.26

Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši,
abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali
a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu. 1Te 4,1
I když se to dnes, v době bezmezné svobody, nezdá, lidé neradi
vystupují „z řady“. Můžeme to pozorovat v souvislosti s módou
i s obecnými názory ve společnosti. On nepije ani nekouří —
je nějaký divný. Ona se vdává, protože nemíní měnit partnery
a žít bez oddacího listu — je nějaká divná. Za každou cenu,
i k vlastní škodě, chce být korektní a nelhat — je nějaký divný.
A tak by bylo možné pokračovat. I když je společnost názorově
rozdělená, přesto se většinou každý připojuje k nějaké názorové
skupině.
V tomto verši nás Pavel vybízí, abychom žili tak, jak se líbí
Bohu. A to je právě to, co je sice normální, ale ne běžné. Normální
je žít podle návodu Stvořitele, ale běžné to není. Kdo chce
žít tak, jak se líbí Bohu, „vybočuje z řady“. Ve Starém zákoně
čteme, že ten a ten král dělal to, co je v očích Hospodinových
zlé. Možná ne v očích lidí, ale v očích Božích ano. A tak je tomu
i dnes. Dělat věci, které se jeví lidem jako „normální“, tedy běžné,
neznamená, že to tak vidí i Bůh.
Můžeme mít pocit, že se příliš odlišujeme svým postojem
k životu nebo charakterovým založením. Může nám to snad
někdy i překážet. Ale Bible nás ujišťuje, že je to tak v pořádku.
Důležité totiž je, abychom se líbili Bohu. Pokud jsme zaskočeni
tím, že nás Bůh vybízí k normálnosti, nikoli běžnosti, potom tím
buďme povzbuzeni, protože tak je to pro nás nejlepší

Vydal: admin | Žádné komentáře

Díky Bohu za vás

19.11.26

Pavel… tesalonické církvi…: Milost vám a pokoj.
Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky
a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách. 1Te 1,1.2
Stále za vás v modlitbách děkujeme. Ko 1,2
Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás… Fp 1,3
Pavel oslovuje církevní, sborovou rodinu v Tesalonice. Je sice
výrazným evangelistou, což by nás mohlo přivést k myšlence,
že se zajímá pouze o nevěřící, ale on má zájem i svoji církevní
rodinu. (Ano, církev je rodina; viz Sk 17,28.) A nemá pouze jedno
oblíbené křesťanské společenství, ale má stejný vztah ke všem.
K věřícím v Tesalonice, Kolosech, Filipech a jinde. A co je zajímavé,
on za všechny svoje sourozence v Kristu děkuje. Dokonce
píše, že za ně děkuje neustále, a to při každé vzpomínce na ně.
Tesalonika bylo bohaté, významné město v dnešním severním
Řecku. Vedla tudy důležitá obchodní cesta a s ní přicházelo
všechno dobré, ale i nedobré. Křesťané v tomto městě měli
věroučné spory, existovaly tam etické a morální problémy, někteří
vedli zahálčivý život, byly tam i problémy v rodinných
vztazích atd. A přesto za ně Pavel děkuje. Cítí vděčnost za svoje
spolubratry a spolusestry.
V dnešní době se téměř vše bere jako samozřejmost a neděkuje
se. „Neděkuji manželce za jídlo, přece proto jsem se oženil.
Neděkuji starým, oni na to nečekají. Neděkuji dětem, to je
přece jejich povinnost. Tak proč bych měl děkovat za lidi ve
sboru?“ Ale i dnes je společenství sboru darem od Pána, protože
se necítím sám, mám oporu, tříbím si myšlenky, vím, že
někam patřím, jsem součástí Boží rodiny, mám oporu ve chvíli,
kdy to nejvíc potřebuji. Prostě je to moje blízká rodina. A to je
důvod k děkování.
Díky, Pane, že jsi nám dal společenství církve.

Vydal: admin | Žádné komentáře

Kotva v nebi

18.11.26

… neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše
a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím pro
naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože
i k vám přišlo slovo pravdy, evangelium. Ko 1,4.5
Slovo „naděje“ je v lidské řeči dosti frekventované. Potřeba
naděje pro smysluplný a kvalitní život je nezpochybnitelná. Je
možné dohledat různé definice „naděje“. Existují organizace,
které nesou název „Naděje“. Jednou z nich je Domov pro seniory
s tímto názvem. Co k tomuto termínu ještě dodat? Mohli
bychom připomínat, že lidé hledají naději opět v lidech, jako
jsou například politici, a obvykle se dožívají zklamání. Člověk
vkládá naději do odborníků, ale i tam je nadějné řešení nejisté.
To ale všechno víme. A přece apoštol Pavel ještě něco dodává.
Slova „naděje“, „kotva“, „nebe“. Jak tato slova jdou dohromady?
Naděje jako kotva, to ano. Naděje je kotvou, je pomocí,
které se člověk zachytí při pádu do zklamání, těžkostí nebo jakýchkoli
problémů. Ale kotva v nebi? Vždyť kotva se spouští
dolů, do vody, ne nahoru. A právě tak to většina lidí dělá. Svoji
naději ukotvují zde na zemi. Apoštol Pavel ale hovoří o naději,
která je zakotvena v nebi. Tou kotvou je víra, která se drží Ježíše,
která se drží evangelia přišlého z nebe od našeho nebeského
Otce. Jestli má smysl se nějaké kotvy držet, potom je to ona
kotva, která je zakotvena v nebi.
A tak děkujme, že můžeme mít naši naději zakotvenou právě
v nebi. Protože to je jediná naděje, která je tak pevně ukotvena,
že nezklame.

Vydal: admin | Žádné komentáře

Duševní hygiena

17.11.26

Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné,
spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst,
co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Fp 4,8
Ano, právě tak by se měl chovat křesťan, řekne někdo. Netvrdím,
že ne. Tak by měl totiž jednat každý člověk. Ale proč? Proto,
že je to Boží nařízení? Že je nezbytné je naplnit, abychom se
zalíbili Bohu? Že je to jeden z požadavků důležitý pro naše spasení?
Jsem přesvědčen, že je to rada, jak upravit svoje myšlení,
abychom mohli prožívat kvalitní, klidný a šťastný život. Kdybychom
slova biblického textu vyjádřili jinak, potom by mohla
znít: „Přemýšlejte o všem, co je pozitivní…“ Jaký život prožívá
člověk, který všechno vidí černě, posuzuje negativně, s ničím
a nikým není spokojen a všechno je z jeho pohledu špatné? Je
to život, nebo živoření?
A právě o to našemu Stvořiteli jde. Uvažujme pozitivně o tom,
co prožíváme, s čím i s kým se setkáváme. Možná si myslíte,
že nemáte důvod vidět věci pozitivně, protože vnější okolnosti
nám to nedovolí. Ale vnější okolnosti nemusí být silnější než
naše myšlení. Jde pouze o to, z jakého úhlu pohledu se na věc
podíváme. Kázal jsem pohřební kázání na slova apoštola Pavla:
„Radujte se v Pánu, opět pravím, radujte se“ (Fp 4,4). Ne proto,
že se loučíme s někým, koho jsme měli rádi, ale že máme naději
na shledání. Že ten, který odešel, důvěřoval Bohu a platí pro
něho, že jsou blahoslavení ti, kdo umírají v Pánu. Že si onoho
člověka Pán používal ve svém díle a mohl skrze něho přivést
mnoho lidí ke spasení.
Buďme těmi, kteří se na svět, na společnost kolem, na svůj
vlastní život dívají z úhlu, který je pozitivní. Náš život se prozáří,
bude kvalitnější a my budeme spokojenější a šťastnější

Vydal: admin | Žádné komentáře

Radujte se

16.11.26

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp 4,4
Je ale vždy důvod k radosti? Tato námitka je v něčem pravdivá,
ale může vznikat z představy, jakou člověk o radosti má. Radost
jako vzedmutí emocí, radost pouze z něčeho nebo z někoho,
radost z nějakého vnějšího podnětu. Ale Bible se do takového
námi vytvořeného schématu mnohdy nevejde. „Mějte z toho
radost, bratří, když na vás přicházejí zkoušky“ (Jk 1,2). „A oni
odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti,
aby nesli potupu pro jeho jméno“ (Sk 5,41).
Bible nás vede k jinému zdroji radosti (aniž by popírala ty
naše zdroje). Radujme se v Pánu Ježíši, radujme se z toho, co
nám nabízí — lásku, pomoc, odpuštění, přátelství, naději, jistotu…
„Vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé ruce je neskonalé
blaho“ (Ž 16,11). Bůh nabízí možnost radovat se bez ohledu na
vnější věci. Pomáhá nám změnit stereotypy našeho myšlení.
V listu Filipským Pavel použil 16× slovo radost. Přitom ale jakoby
mimochodem napíše, že je právě ve vězení. A to ještě neprávem,
pouze proto, že přinášel lidem zvěst evangelia. A přesto
se sám raduje, a ještě k radosti vede i druhé. Pavlova radost
nezávisela na vnějších okolnostech a ani vnějšími okolnostmi
nebyla narušena. „V Pánu“ — sféra, kde křesťané prožívají radost,
mnohdy nesouvisející s životními okolnostmi, ale s neochvějným
a neměnným vztahem k Pánu. Pavel nečerpal svoji radost
z okolností, ale šlo o božský původ pokoje, který přesahuje lidský
rozum. „Budete se rmoutit, ale váš zármutek se promění
v radost“ (J 16,20). Díky, Pane, za to.

Vydal: admin | Žádné komentáře

Jiný úhel pohledu

15.11.26

Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo,
je spíše k prospěchu evangelia. Fp 1,12
Apoštol Pavel píše bratřím a sestrám do města Filipis. Sám je ve
vězení, a jak píše, je tam proto, aby obhájil evangelium (1,7). Právem
by si mohl stěžovat, protože je nejen ve vězení, ale někteří
dělají všechno pro to, aby mu ještě způsobili bolest (1,17). A tak
by mohl ve svém dopise naříkat, vzbuzovat lítost, možná i klást
otázky, proč to Bůh dovolil, když přece pracuje ve prospěch
jeho díla. Ale Pavel toto nedělá. On se na celou věc dívá z jiného
úhlu pohledu. A s jistotou píše, že je důležité, aby adresáti
listu vyhodnotili jeho situaci tak, že je to ve prospěch evangelia.
Nemusíme prožívat přesně to, co prožíval Pavel. A přesto můžeme
naříkat, možná se litovat, snad i klást Bohu otázky typu
„proč se právě toto stalo a proč právě mně“. Nezmiňuji to jako
odsouzení takového jednání, protože to mnohdy opravdu není
snadné. Pouze chci naznačit, že je dobré někdy svůj pohled na to,
co se se mnou nebo s mými milými děje, přesměrovat. Podívat
se na věc z jiného úhlu. A najednou zjistíme, že sice je pravdivý
pohled, který vidí věci negativně, ale že je možné vidět danou
situaci i pozitivně. Pavel na jiném místě píše: „Víme, že těm, kteří
milují Boha, všecko napomáhá k dobrému“ (Ř 8,28). I lidské
přísloví říká, že „všechno zlé je k něčemu dobré“.
A tak se můžeme s Boží pomocí povzbudit tím, že se na situaci,
která se stala, budeme dívat nejenom očima momentálních
emocí, ale i očima, které hledají možné pozitivum.

Vydal: admin | Žádné komentáře

Síla od Pána

14.11.26

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
Ef 6,10
Věřím tomu, že se nejedná pouze o bratry, ale o všechny bez
rozdílu pohlaví, věku, ekonomického zázemí, pracovního zařazení
i pověsti. Nakonec některé české překlady zde slovo „bratři“
ani neuvádějí. Tato nabídka se týká všech. O jakou nabídku
se jedná?
Lidové přísloví říká, že život je boj. A mnohdy tomu tak opravdu
je. Možná si to ani neuvědomujeme, ale když narazíme „na
dno“ svých sil, pak zjišťujeme, že i nás se toto přísloví týká.
Kolikrát nemusíme narazit až na dno, ale může se nám „pouze“
nedostávat tolik potřebné síly v různých oblastech života.
V těch běžných, jako je práce, výchova dětí, starost o potřebné
členy rodiny z důvodu nemoci nebo stáří nebo o běžný chod
domácnosti. Ale jsou i jiné věci, které vyžadují naši sílu: odpuštění,
tolerance, trpělivost, vytrvalost… A když půjdeme ještě dál,
potom může jít o nemoc, stáří, nemohoucnost a další podobně
závažné situace. V neposlední řadě potřebujeme sílu také v oblasti
naší víry, protože i ta se může vlivem okolností vytrácet.
Když se nám síly nedostává, hledáme odborníky, kteří by
nám pomohli. Máme-li pocit, že nám již nikdo nemůže pomoci,
potom malomyslníme, nebo dokonce rezignujeme. A proto je
třeba nezapomenout na vzpomenutou Boží nabídku. Svoji sílu
můžeme hledat u Pána, v jeho veliké moci. Není nic, na co by
náš Pán neměl. Nezapomeňme na to.
Pane, děkujeme, že Ty nám nabízíš to, co postrádáme a co
nám mnohdy nemůže nikdo dát.

Vydal: admin | Žádné komentáře

Bůh měl přece pravdu

13.11.26

Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce,
a budou ti dva jedno tělo. Ef 5,31
Muž a žena, manžel a manželka. Proč bychom se měli zdržovat
nějakou úřední byrokracií? Můžeme přece spolu žít i nesezdaní.
Ten „papír“ nám štěstí do vztahu nepřinese. Rozcházejí se i sezdaní,
nejdůležitější je, když se mají ti dva rádi. Věřící člověk,
nebo, jak se dnes říká, konzervativní člověk, je sice zpočátku
přesvědčen, že biblické rady jsou dobré a důležité, ale žel, „stokrát
opakovaná lež se stává pravdou“. Co když to přece jenom
není „tak horké“? Co když na tom něco je? Nehledě k tomu, že
vysoký počet rozvodů jako by dával za pravdu těm, kteří sňatek
odmítají. Nebylo by tedy dobré tento biblický postoj, který
vede k uzavření manželství, přehodnotit?
A pak se nám dostane do rukou zpráva: „Bývala doba, kdy
se o manželství říkalo, že je to jen papír, který k ničemu nepotřebujeme,
a můžeme spolu jen tak žít a vychovávat spolu děti.
Zdá se však, že tento trend v poslední době výrazně oslabil…
Manželství je opět v kurzu: generace ‚Z‘ si nemyslí, že to je jen
papír… Ochota rodit děti pouze do ‚přátelství‘ klesá… Svatba
není pouze ‚opičárna pro příbuzné‘ ani velkolepá akce, aby se
nevěsta chlubila fotkami na Instagramu, ale nové hledání jistot
v nejistých časech“ (Denisa Prošková, MF DNES, 2. 12. 2024).
V čem je ono povzbuzení? Vím, že jde pouze o něco nepatrného,
ale ukazuje to, že lidé, byť by to nepřiznali, se přece nakonec
vracejí k tomu, co doporučuje Bůh. On má pravdu, On to s námi
myslí dobře, On nabízí ideál, po kterém toužíme. A my lidé jsme
to alespoň částečně a alespoň v něčem pochopili a uznali. Není
to povzbuzující?

Vydal: admin | Žádné komentáře

Ve své lásce a milosti

12.11.26

Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím
jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. Ef 1,5
Bůh „předem určil“… Nezní vám to jako osud? Jsou lidé, kteří
Krista přijali, ale také lidé, kteří ho nepřijali. Znamená to, že
někteří jsou předurčeni ke spáse, zatímco jiní k zatracení? Nakonec
takto uvažoval i jeden z reformátorů — Jan Kalvín. Někdo
je předurčen k tomu, jiný k onomu.
Jenže my tam čteme, že to Bůh udělal z lásky. Mohl by Bůh
někoho z lásky předurčit k tomu, že nebude spasen? Mohl by
Bůh „podle svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal“
(v. 9), dojít k tomu, že někoho přijme za své dítě, ale jiného nikoli?
(v. 5). Že nám to nesouzní s milostivým a dobrotivým Bohem?
Ano, je to tak. Význam těchto veršů je totiž přesně obrácený.
Je pravda, že Bůh předem určil, abychom rozhodnutím jeho
dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a dcery (v. 5). Ale
pro koho toto zaslíbení platí? Verš desátý na to jasně odpovídá:
„… že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na
nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“ Ale protože Bůh dává každému
svobodu, Pavel pokračuje: „… abychom my, kteří jsme
na Krista upnuli svou naději…“ (v. 12).
Když to shrneme, pak dojdeme k tomu, že nás Bůh ve své
lásce a milosti všechny předurčil, abychom byli jeho děti. Jestliže
někdo nepřijme jeho nabídku, potom je to projev jeho svobodné
vůle, ale Bůh „počítá“ se všemi. A právě to chce Pavel
zdůraznit. Není to důvod k děkování? Není povzbuzující vědět,
že i se mnou Bůh počítá? Jsem přesvědčen, že ano. Děkuji, Pane.

Vydal: admin | Žádné komentáře

Z víry

11.11.26

Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě
zákona, neboť čteme: „Spravedlivý bude živ z víry.“ Ga 3,11
Martin Luther, německý reformátor (1483–1546), žil v době, kdy
se lidé domnívali, že spasení člověka závisí na jeho bezhříšném
životě. A protože Luther toužil po spasení, velice se snažil, aby
naplnil tento požadavek. Žel se mu to stále nedařilo a on byl
z toho velmi nešťastný. Vedlo ho to k tomu, že ve svém zoufalství
ze své nedokonalosti vstoupil do kláštera v domnění, že tam
snad dokáže žít tak, jak se po něm žádá. Ale ani tam kýženého
cíle nedosáhl. Představený kláštera jej poslal do Říma s nadějí,
že by mu mohl tento pobyt pomoci. Luther byl naopak zklamán
z toho, co viděl. Byl zoufalý, modlil se, snažil se, ale nic nepomáhalo.
Až jednou při čtení Bible narazil na výše uvedený verš.
A pak mu to náhle došlo. Bylo to jako zázrak. To je ono! Ovládla
jej obrovská úleva, byl nesmírně povzbuzen a potěšen a konečně
měl ve svém srdci i mysli klid. „Spravedlivý bude živ z víry.“
A protože toho byl plný, začal o tom hovořit, kázat a psát. A tím
začíná jeho dráha největšího německého reformátora.
My dnes tuto větu o víře jako cestě ke spasení čteme s klidem
a vděčností, že tomu tak je. Pro Luthera bylo toto zjištění
velkým povzbuzením. Věřím, že i pro nás dnes je to stejně velkým
povzbuzením.
Díky, Pane, za tuto cestu, kterou jsi určil jako cestu ke spasení,
a díky také za možnost pochopit tento Tvůj obrovský dar
pro nás.

Vydal: admin | Žádné komentáře