Poklad
01.4.25
Moudrý má doma olej a vzácné poklady,
tupec však všechno rozhází. Př 21,20 (B21)
Člověk může projít okolo pokladu a vůbec si toho nemusí být
vědom. Nebo může usednout ke kmeni stromu, aby si odpočinul,
a přitom vůbec nepostřehne, že mezi kořeny je ukryto
bohatství. A právě tak tomu bylo se Židy. Bůh jim svěřil zlatý
poklad pravdy. Sám Kristus ustanovil židovskou bohoslužbu,
která nesla pečeť nebes. Velké pravdy o vykoupení zahalil do
obrazů a symbolů. Když však Kristus přišel, Židé nepoznali, že
se na něm naplnily všechny tyto předobrazy. Měli sice ve svých
rukou knihy Starého zákona, ale tradice, kterou si předávali
z pokolení na pokolení, a lidský výklad Bible jim zakrývaly
pravdu, kterou Ježíš Kristus ztělesňoval. Unikal jim duchovní
význam Písma. Bůh jim otevřel pokladnici poznání, ale oni to
nepochopili.
Bůh svou pravdu před lidmi neskrývá. Lidé si ji zatemňují
sami, svým jednáním. Ježíš Kristus podal židovskému národu
dostatek důkazů, že je Mesiáš, jeho učení však vyžadovalo
rozhodnou změnu jejich života. Poznali, že přijetím Krista by
se museli zříci svých oblíbených tradic a zvyklostí, sobeckých
a bezbožných zvyků. Aby mohli přijmout neměnnou, věčnou
pravdu, museli by přinést oběť. Měli mezi sebou poklad evangelia
– Ježíše Krista – Cestu, Pravdu a Život, odmítli však největší
dar, jaký jim mohla nebesa poskytnout. (PM 50; COL 104.105)
Nebeský Otče, děkujeme za poklad – Ježíše Krista.
