Boží přítomnost
09.6.25
Promluv ke svému bratru Áronovi, ať nevstupuje
v libovolné době do svatyně dovnitř za oponu k příkrovu,
který je na schráně, aby nezemřel, až se objevím v oblaku
nad příkrovem. Lv 16,2
Ve svatyni na poušti a v chrámu, které byly pozemskými symboly
místa Božího přebývání, bylo jedno oddělení zasvěceno
Boží přítomnosti. Opony s vetkanými cherubíny se nesměla dotknout
žádná lidská ruka kromě jediné. Nadzvednout ji a vniknout
nezván do svatého tajemství svatyně svatých znamenalo
smrt, neboť nad slitovnicí prodlévala sláva Svatého, sláva, na
kterou se smrtelník nemůže dívat tak, aby přežil.
Jeden den v roce, který byl ustanoven pro službu ve svatyni,
vstoupil velekněz s chvěním do Boží přítomnosti, přičemž dým
kadidla zakrýval slávu před jeho zrakem. V prostorách chrámu
nebylo slyšet žádný zvuk. Kněží u oltářů nesloužili. Zástupy
vyznavačů, skloněných v tiché bázni, se modlily o Boží milost.
Důkazem jeho milosti je, že jeho moc je skryta, protože odhrnutí
závoje, který zakrývá Boží přítomnost, znamená smrt.
Žádná smrtelná mysl nemůže proniknout tajemstvím, v němž
přebývá a působí Mocný. Můžeme z něho pochopit jen to, co
on pokládá za vhodné nám odhalit. Rozum musí uznat, že je
nad ním vyšší autorita. Srdce a rozum se musejí sklonit před
velkým JÁ JSEM. (CZH 232.233; MH 437.438)
Svatý Bože, i my přicházíme s bázní do Tvé přítomnosti
a prosíme o milost a slitování.
