Vidění
04.6.25
Třicátého roku ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce,
když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela
se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha. Ez 1,1
Když stál prorok Ezechiel na břehu řeky Kebar, zdálo se mu, že
od severu přichází vichřice, „veliké mračno a šlehající oheň;
okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého
vzácného kovu“. Čtyři bytosti pohybovaly množstvím podivných
kol, která se zdánlivě vzájemně propojovala. Nahoře nad
tím vším „bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby
trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi, co vypadalo
jako člověk“. „Svým vzhledem se ty bytosti podobaly
hořícímu řeřavému uhlí. Vypadaly jako pochodně a oheň procházel
mezi bytostmi a zářil, totiž z toho ohně šlehal blesk.“
Kola byla tak složitě do sebe zapletená, že na první pohled to
Ezechielovi připomínalo velký zmatek. Jejich pohyb však byl
obdivuhodně přesný a naprosto harmonický. Nad vším tím na
slavném safírovém trůnu seděl Věčný. Kolem trůnu byla duha,
symbol milosti a lásky.
Zdánlivě zmatený pohyb soukolí vedla všemohoucí ruka.
Ezechiel viděl, že Boží Duch, který hýbe a usměrňuje tato kola,
podobným způsobem spravuje svět. Ten, který nespí, ale ustavičně
pracuje, harmonicky řídí své dílo. To, co se omezeným
lidem zdá být spletité a nejasné, Boží ruka umí udržovat v dokonalém
pořádku. (5T 749–754)
Věčný Bože, děkujeme, že Tvá všemohoucí ruka
spravuje vše, co se děje na tomto světě.
