Ostrava – Mariánské Hory

Poslední judský král. Jako vazal Babylónu hledal pomoc
v Egyptě. Babylón zasáhl a Sidkijáš byl mučen a uvězněn.
Vládl od roku 597 do roku 586 př. Kr.

2. Královská 24,18—25,12
   Jeremjáš 52,1—11
   Když začal Sidkijáš ve věku jednadvaceti let vládnout, malé
   judské království se nacházelo v kritické situaci. Bylo zcela
   závislé na Babylónu, nové velmoci starověkého Středního východu.
   Proti radě proroka Jeremjáše se judský král rozhodl požádat
   o pomoc Egypt, který byl v té době také velmocí. Sidkijáš
   si myslel, že s podporou Egypta se může vzepřít proti Babylónu.
   Věci se však zvrtly přesně tak, jak předpověděl prorok. Babylóňané
   přijeli s velkým vojskem do Jeruzaléma — a to znamenalo
   konec Judska jako státu. Velká část obyvatelstva byla odvedena
   do Babylónu. Sidkijášovi se podařilo utéct, ale brzy ho chytili.
   Musel být svědkem brutální smrti svých synů a nejbližších poradců.
   Nakonec ho „oslepili“ (Jr 52,11). Spoutali ho bronzovými
   řetězy (vždyť byl králem!) a odvedli ho do Babylónu, kde byl
   vězněn „až do dne své smrti“.
   Měl Sidkijáš po svém nástupu na trůn šanci vládnout úspěšně?
   Z politického hlediska vypadala situace velmi pochmurně.
   Kdyby však plně důvěřoval Hospodinu, Bůh by ho nepochybně
   pozitivně překvapil. Naneštěstí Sidkijáš „se dopouštěl toho,
   co je zlé v Hospodinových očích“ (Jr 52,2). To byl důvod, proč
   Bůh stanovil určitou mez. Nastal okamžik, kdy i Bohu došla
   trpělivost.
   Trpělivý Bože, uvědomuji si, že až příliš často
   zkouším Tvou trpělivost. Dej mi sílu, abych to nedělal
   tak dlouho, až Tvá shovívavost se mnou skončí.