Ezechiel
14.7.25
Když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru,
otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění od Boha…
Událo se slovo Hospodinovo ke knězi Ezechielovi,
synu Buzího, v kaldejské zemi u průplavu Kebaru.
Tam na něm spočinula Hospodinova ruka. Ez 1,1–3
Ezechiel, smutný exilový prorok v zemi Kaldejců, dostal vidění,
které jej poučilo o víře v mocného Boha Izraelců. Přemožen majestátností
tohoto zjevení padl na tvář. Dostal příkaz vstát a slyšel
Hospodinovo slovo. Poté přijal varovné poselství pro Izrael.
Toto vidění dostal Ezechiel ve chvíli, kdy jeho mysl naplňovaly
pochmurné předtuchy. Zemi svých otců viděl zpustošenou.
Město, kdysi plné lidí, bylo prázdné. Zmlkly v něm hlasy
chvalozpěvů a radosti. Prorok se cítil osaměle v cizí zemi, kde
svrchovaně vládla nespoutaná ctižádost a divošská krutost. To,
co viděl a slyšel o lidské tyranii a zlobě, v něm vzbuzovalo takovou
tíseň, že dnem i nocí trpce naříkal. Obdivuhodné symboly,
které viděl na břehu řeky Kebaru, mu však zjevovaly vševládnoucí
moc převyšující všechny pozemské vládce. Nad pyšnými
a ukrutnými králi Asýrie a Babylonu trůnil Bůh milosrdenství
a pravdy. (5T 749–754)
Náš Pane, děkujeme za ujištění, že Ty jsi svrchovaný
Vládce celého světa i pozemských dějin.
