Boží a lidský pohled
20.6.26
A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města,
v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou
rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka? Jon 4,11
Vraťme se ještě jednou do knihy proroka Jonáše. Tato kniha je
ve vícero ohledech zvláštní. Jednak se řadí mezi prorocké knihy,
i když v ní žádné proroctví vyřčeno není a je to vlastně příběh.
Druhou věcí je to, že Jonášova kniha končí otázkou, kterou
pokládá Bůh Jonášovi. A to třetí, co nemůže čtenáři uniknout,
je naprosto rozdílné vnímání člověka, v tomto případě Jonáše,
a Boha v souvislosti s tím, co je spravedlnost.
Jonáš byl žádán, aby šel do města Ninive, hlavního města
asyrské říše, tedy úhlavního nepřítele izraelského národa. Tato
říše byla v očích Izraelců mocností, která ukončila nejslavnější
období jeho dějin. Byla pro ně symbolem násilí a zla. Vždyť Asyřané
ohrožovali samotnou existenci izraelského národa. A právě
tam měl Jonáš nést poselství, nabídku záchrany. No to přece
není možné. Prorok se s tím nemohl ztotožnit. A tak jít odmítl.
Po opakovaném Božím vyzvání přece jenom šel, ale stále měl
na tuto situaci vlastní názor. Procházel městem, hlásal poselství
o pokání a záchraně — a obyvatelé Ninive toto poselství přijali.
Jak rozdílný je postoj Jonáše, který je přesvědčený, že obyvatelé
Ninive si nezaslouží lítost, a už vůbec ne záchranu, od
postoje Boha, kterému je vlastní lítost a touha po záchraně! On
je totiž ten, který neustále bere ohled na své stvoření. Spravedlnost?
Ano. Ale vedle toho také milosrdenství. To je Boží postoj.
A když mu to člověk alespoň trochu dovolí, potom Hospodin
upřednostňuje milosrdenství před lidským viděním spravedlnosti.
Bůh je neomezený vládce, ale zároveň dává najevo zájem
zachovat živé při životě.
