Proč?
16.7.26
Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš.
Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš
vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají
na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry…
Spravedlivého
obkličuje svévolník… Ab 1,2–4
Dítě v určitém věku rádo klade otázky. Někdy je jich tolik, že
ztrácíme trpělivost. My dospělí jsme na tom stejně, ale s tím
rozdílem, že se mnohdy otázky ostýcháme položit. V Bibli jsou
otázky, které klade Bůh člověku. Ale v knize Abakuk pokládá
prorok otázky Bohu. Jako by volal Boha k odpovědnosti. A Bůh
na ně odpovídá. Není z toho nervózní, unavený, nerezignuje, nediví
se…, odpovídá. I když by možná mohl říct: „co je ti po tom“.
I nás napadají zcela legitimní otázky jako reakce na to, co
prožíváme. Můžeme je v sobě skrývat, ale můžeme je také pokládat
Bohu. A pokud se k tomu rozhodneme, uděláme dobře.
Bůh se nikdy nad žádnou vážně kladenou otázkou nepohoršil.
Chce nám odpovědět, protože mu na nás záleží. Protože ví, s čím
právě bojujeme.
A přichází Boží odpověď: „Vidění už ukazuje k určitému času,
míří neomylně k cíli; prodlévá-li, vyčkej, neboť přijde zcela
jistě, zadržet se nedá“ (Ab 2,2.3). Jinými slovy: Ty máš mnoho
otázek. Opravdu se jeví, že zlo vítězí, že trápení přerůstá přes
hlavu, ale buď trpělivý. Vím, že tvoje trpělivost se dostává na
hranu možností, že strach se zvětšuje, ale buď trpělivý. Já mám
věci pod kontrolou.
Prorok na to reaguje vyznáním: „Budu klidně očekávat…
I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost
olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech
dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina… Panovník
Hospodin je moje síla“ (Ab 3,16b–19a).
Nepodléhejme vlivu okolního dění, ale žijme vírou. Bůh má
všechno ve svých rukou.
