Lékaře potřebují nemocní
15.8.26
Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům:
„Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“
On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví,
ale nemocní.“ Mt 9,12
Farizee pobouřilo, že Ježíš jedl s hříšníky. Proč? Co na tom bylo
špatného? Stolování s někým dalším mělo v té době zvláštní
význam. Kdo s někým jedl u společného stolu, dával najevo, že
tento spolustolovník je jeho přítel, že je to někdo, s kým chce
navázat osobní vztah. A právě to dával najevo Ježíš, když seděl
a stoloval s hříšníky. S těmi, jimiž „spravedliví“ farizeové
opovrhovali. Silně je znepokojovalo, že se Ježíš snižuje k obyčejným
a (jak si mysleli) duchovně nemocným lidem. Ale Ježíš
miloval člověka a bylo mu jedno, jestli byl celník nebo někdo
v lidských očích hříšný. A proto vyřkl slova uvedená v biblickém
textu.
Ježíš přirovnává hřích k nemoci, protože hřích je duchovní
nemoc. Nedívá se na hříšné jako na zločince, kteří potřebují potrestat.
Naopak, dívá se na ně jako na nemocné, kteří potřebují
pomoc. Nepřichází soudit, ale léčit. Léčit jako lékař. A od lékaře
se očekává, že pacientovi pomůže, ne že ho odsoudí. V tom
Ježíš naplňuje slova starozákonního proroka Ozeáše 6,6: „chci
milosrdenství,
ne oběť“.
Z tohoto biblického textu můžeme vyvodit dvojí. Zaprvé: to,
o co musí jít v prvé řadě, je snaha pomoci, snaha zachránit, ne
odsoudit. Evangelium může totiž změnit každého, stejně jako
Ježíšovo slovo změnilo celníka Matouše. Zadruhé: Bůh nás neodsuzuje,
ale v prvé řadě se nás snaží zachránit. „Vždyť Bůh
neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj
byl svět spasen“ (J 3,17). Díky, Pane, za Tvoji trpělivost s námi.
