Dvě povzbuzení
17.8.26
Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy
obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. A když
vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit;
neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Mt 10,16.19
Nadpis této části Matoušova evangelia zní: úděl Ježíšových
učedníků. Není tam mnoho potěšujícího, spíše jde o popis toho,
čím budou muset Ježíšovi následovníci procházet. A přece tam
je přinejmenším dvojí povzbuzení.
To první tam sice napsáno není, ale vychází z textu. První
křesťané, a nejenom oni, si mohli myslet, že následování Ježíše
je snadná cesta. Taková ta „křesťanská samoobsluha“, kde si
vezmu pouze to, co potřebuji, a ostatní nechám ležet. A pokud by
nastal nějaký problém, pak bych začal pochybovat o tom, jestli
jsem na správné cestě, jestli nemám slabou víru, kvůli které mě
Bůh napomíná, jestli jsem neudělal něco, co se Bohu nelíbí, a je
to trest. Ježíš nás ale upozorňuje, že i do života křesťana mohou
přijít negativní chvíle. Není to dáno křesťanovým zaviněním ani
Božím „trestem“, ale tím, že žijeme ve světě, který je nepřátelský
vůči Bohu a jeho následovníkům. Ježíš nás na to upozorňuje
předem, a tak nemusíme ztrácet hlavu a hledat příčinu. Když
jsem vedl semináře Odvykání kouření, upozorňoval jsem na
to, že může přijít krize. Není to dáno tím, že jsou tak slabí, ale
je to přirozená záležitost. A tím, že to věděli dopředu, nemuseli
ztrácet motivaci pokračovat v nekouření. Také Ježíš nám to
říká dopředu, abychom v takových situacích neztráceli odvahu.
Druhé povzbuzení již nacházíme v textu. Pokud budeme muset
jako Ježíšovi následovníci něco vysvětlovat nebo budeme
bráni k odpovědnosti, nedělejme si starosti. Pán nás vyzbrojí,
abychom dokázali obstát.
