To jsem já
12.9.26
Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to
přízrak; všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně
hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Mk 6,49.50
Ježíš přikázal učedníkům, aby vstoupili na loď a plavili se na
druhý břeh. Oni poslechli. Ale následně se dostali do velice
svízelné situace, kdy si ani jako zkušení rybáři nevěděli rady.
Ježíš k nim přicházel po moři. Čteme, že chtěl projít kolem nich.
Učedníci se velice vyděsili, dokonce se domnívali, že je to přízrak,
ale Ježíš jim řekl: Vzchopte se, to jsem já, nebojte se.
Můžeme se divit, proč si učedníci nevzpomněli na svého Mistra
dřív. Proč se domnívali, že je přízrak, proč nepočítali s jeho
pomocí. Můžeme se divit, proč chtěl jít Ježíš kolem nich, když
jim vlastně přišel pomoci. Důležité je: Vzchopte se, nebojte se, to
jsem já! Nejdříve uklidnil učedníky a potom uklidnil vítr. Jako
by ten vítr byl už jen taková maličkost.
O pomyslném „větru“, kdy opravdu v našich životech „fouká“,
není třeba psát. Ale připomeňme si dvě věci: Zaprvé, Ježíš
přichází za námi do našich těžkostí a nenechává nás v nich samotné.
Někdy se může jevit, že jdeme po Boží cestě, na kterou
nás vyslal, a přitom věci nejdou tak, jak bychom si představovali.
Ale nebojme se, Ježíš je v tom s námi. Na druhé straně se
nám ale nevnucuje, a pokud jej do naší loďky života nepřizveme,
ponechá nám svobodu rozhodnutí. A zadruhé, jeho samotného
a jeho řešení se bát nemusíme. Pro něho je každá, byť pro nás
zapeklitá situace jednoduchá k řešení. A tak se ho nebojme, ale
prosme jej o pomoc. A zřejmě zůstaneme ohromeni úžasem,
jako se to stalo učedníkům. Díky, Pane, za to.
