Tvá víra tě uzdravila
23.9.26
Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych
pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“
Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ L 18,41.42
Žebrák, a ještě k tomu slepý. Člověk, který nemá prakticky nic.
Možná nějakou hůl, brašnu a plášť. Ale jinak nic. Takový člověk
seděl u cesty do Jericha v době, kdy tudy procházel Ježíš. Už
o něm slyšel, a tak hlasitě volal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj
se nade mnou.“ Lidé ho napomínali, aby mlčel. Ale on volal o to
víc. A Ježíš ho slyšel. „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ ptal se
ho. „Pane, ať vidím.“ Pochopitelná touha nic nemajícího člověka,
žebráka. Pane, ať alespoň vidím. Ježíš ho uzdravil a dodal:
„Tvá víra tě uzdravila.“ Následovala velká radost a oslava Boha.
Onen člověk neměl nic, ale přece něco měl. Měl víru, že mu
Ježíš může pomoci. A to se také stalo. Nemít nic ještě neznamená
nic nemít. Tento slepý neměl nic, ale měl něco, co mnohým
lidem, kteří šli spolu s Ježíšem, chybělo. Měl víru. A ta byla prostředkem
pro jeho uzdravení ze strany Boha Stvořitele.
Máme dojem, že nemáme nic, co by mohlo udělat náš život
pokojný? Pokojný ve smyslu smysluplný, nadějný, radostný,
zbavený nepokoje a strachu z budoucnosti? Je to možné. Ale
pokud máme víru, potom je zde řešení. Onen žebrák volal: „Ježíši,
Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ I my máme stejnou
možnost takto volat. I my můžeme mít takovou víru, která přináší
Boží moc do našeho života. A tak neztrácejme naději, ale
volejme stejně, jako volal onen nic nemající muž.
Pane, díky, že i dnes můžeme volat Tebe na pomoc do našich
životů.
