Bůh byl (je) Slovo III.
28.9.26
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha,
to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. J 1,1.2
Ale ještě nejsme u konce s vysvětlením, proč se Bůh představuje
jako „Slovo“.
Komunikace nemůže být nikdy jednosměrná. Komunikací se
rozumí vyjadřování se, ale i naslouchání. „Umět naslouchat je
základní stavební kámen vztahu. Není možné dostatečně zdůraznit,
jakou máme nesmírnou potřebu, aby nám někdo naslouchal,
bral nás vážně a chápal nás. Nikdo se v tomto světě
nemůže svobodně rozvíjet a dojít plného života, když necítí, že
mu alespoň někdo rozumí“ (Dr. Paul Tournier). Jedno bez druhého
není komunikace. Pouze mluvení je monolog a pouze naslouchání
může být vnímáno jako projev nezájmu.
Co z toho vyplývá? Že Bůh nám chce i naslouchat. Můžeme
se na něho obracet se svými otázkami, neporozuměním, námitkami,
ale i děkováním či prosbami a On je ochoten nám naslouchat.
A protože jde o komunikaci, tak i odpovědět.
Ale u komunikace není pouze důležité, CO říkáme, ale také
JAK to říkáme. Jakým způsobem s námi Bůh komunikuje? Vzpomeňme
si na verše o tom, že jeho myšlení o nás je pouze myšlení
v souvislosti s naším pokojem (Jr 29,11), že když viděl zástupy,
bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce
bez pastýře (Mt 9,36), že daleko je Bůh od svévole a bezpráví
(Jb 34,10), že je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností
nechce pokořovat (Jb 37,23). Také v mnoha dalších verších
se jednoznačně ukazuje Boží láska k nám lidem. I to se skrývá
za výrazem „Slovo“.
