Ve své lásce a milosti

12.11.26

Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím
jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny. Ef 1,5
Bůh „předem určil“… Nezní vám to jako osud? Jsou lidé, kteří
Krista přijali, ale také lidé, kteří ho nepřijali. Znamená to, že
někteří jsou předurčeni ke spáse, zatímco jiní k zatracení? Nakonec
takto uvažoval i jeden z reformátorů — Jan Kalvín. Někdo
je předurčen k tomu, jiný k onomu.
Jenže my tam čteme, že to Bůh udělal z lásky. Mohl by Bůh
někoho z lásky předurčit k tomu, že nebude spasen? Mohl by
Bůh „podle svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal“
(v. 9), dojít k tomu, že někoho přijme za své dítě, ale jiného nikoli?
(v. 5). Že nám to nesouzní s milostivým a dobrotivým Bohem?
Ano, je to tak. Význam těchto veršů je totiž přesně obrácený.
Je pravda, že Bůh předem určil, abychom rozhodnutím jeho
dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a dcery (v. 5). Ale
pro koho toto zaslíbení platí? Verš desátý na to jasně odpovídá:
„… že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na
nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“ Ale protože Bůh dává každému
svobodu, Pavel pokračuje: „… abychom my, kteří jsme
na Krista upnuli svou naději…“ (v. 12).
Když to shrneme, pak dojdeme k tomu, že nás Bůh ve své
lásce a milosti všechny předurčil, abychom byli jeho děti. Jestliže
někdo nepřijme jeho nabídku, potom je to projev jeho svobodné
vůle, ale Bůh „počítá“ se všemi. A právě to chce Pavel
zdůraznit. Není to důvod k děkování? Není povzbuzující vědět,
že i se mnou Bůh počítá? Jsem přesvědčen, že ano. Děkuji, Pane.

Tento článek vydal: admin |  Čtvrtek, 12. listopadu, 2026 v 00:05. Můžete navázat na odpovědi tohoto článku prostřednictvím zdroje RSS 2.0 . Můžete zanechat odpověď, nebo vytvořit tzv. trackback z vaší vlastní stránky.

Zanechej komentář

Musíte se přihlásit k přidání komentáře.