Bereme zadarmo
09.6.26
Nečiním to kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina,
to vám buď známo, … já, Hospodin, jsem vystavěl,
co bylo zbořeno, a osázel zpustošený kraj;
já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal. Ez 36,32.36
Bůh prostřednictvím proroka Ezechiela ubezpečuje izraelský
lid o tom, že přes všechny jejich hříchy, za které se dostali do
babylónského zajetí, bude o ně pečovat stejně, jako dobrý pastýř
pečuje o své ovce (34,11). Říká, že jim dá nové srdce a nového
ducha, vymění jejich „kamenné srdce“ za srdce „z masa“
(36,26.27). Ale potom následuje další výrok Hospodina. „Nemyslete
si, že bych to činil kvůli vám. To si uvědomte. Já, Hospodin,
jsem to vyhlásil i vykonal.“
Z jednoho úhlu pohledu to vypadá, jako by Bůh vyčítal: „Nemyslete
si, že jste tak dobří, že jste si to zasloužili. Nemyslete si,
že si můžete něco ode mne koupit nebo se mnou vést výměnný
obchod. Nemyslete si, že jsem to udělal kvůli vám. Já, Hospodin,
jsem to vyhlásil a vykonal. Je to moje záležitost.“ Má se z těchto
vět člověk radovat, nebo spíše schovat hlavu do dlaní a stydět
se, případně se cítit dotčen? Je v tomto Hospodinově výroku
nějaké povzbuzení? Určitě!
Hospodin říká: já to udělám, i když mi nemáte čím zaplatit.
Máme snad čím zaplatit? Vždyť nemáme co dát, čím si Boží přízeň
zasloužit, nemáme ani protihodnotu pro výměnný obchod.
A když si toto uvědomíme, přichází vděčnost. Vděčnost, že bereme
od Boha „zadarmo“ (Zj 22,17).
A proč to Bůh připomíná? Pouze proto, abychom neměli pocit,
že přece jenom jsme si jeho dary alespoň „kousíčkem“ zasloužili.
Takové je totiž běžné lidské uvažování. Něco za něco.
Ale v případě Boha a jeho daru pro nás je to něco za nic. Pouze
za ochotu dar přijmout a následně podle toho zařídit svůj život.
Díky, Pane.
