Jsem Bůh, a ne člověk
24.6.26
Nedám průchod svému planoucímu hněvu,
nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk,
jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí. Oz 11,9
Když čteme knihu proroka Ozeáše, potom nemůžeme přehlédnout
slova o tom, že Izrael se choval věrolomně (6,7), mluvil
o Bohu lži (7,13), zanevřel na to, co je dobré (8,3). Přesto je Bůh
neustále zval k sobě, a to i tehdy, kdy je „ani nenapadlo ho hledat“
(7,10). Poté následuje pochopitelná reakce ze strany Boha:
už jim znovu lásku neprokážu (9,15), zavrhnu je, protože mě
neposlouchali (9,17).
Ale najednou přichází nepochopitelná reakce Boha: zamiloval
jsem si Izrael (11,1), nadlehčoval jsem jim jho, krmil jsem ho
(11,4), a i když se lid odmítá vrátit ke mně, cožpak bych se ho
mohl vzdát? (11,7.8) Jsem pohnut hlubokou lítostí, nedám průchod
svému planoucímu hněvu, protože jsem Bůh, a ne člověk
(11,8.9). A tak se navrať ke mně, protože mimo mne jiného zachránce
není (12,7; 13,4).
Takový je Bůh, kterému věříme a kterého vyznáváme. Velice
se mně líbí slova v záhlaví 11. kapitoly: „Boží láska k hříšnému
lidu je silnější než hřích a mocnější než hněv.“ Není to úžasné
povzbuzení pro nás, kteří neustále klopýtáme, padáme a zvedáme
se, abychom znovu padli a znovu se zvedali? Izraelský
lid se úplně odvrátil od Boha a já v žádném případě nechci tvrdit,
že je tomu tak i u nás. Ale přesto nejsme bez hříchu, protože
všichni zajisté zhřešili a jsou daleko od Boží slávy (Ř 3,23). A tak
slova našeho nebeského Otce v knize Ozeáše nám mohou být
každodenním povzbuzením. Díky, Pane, za to.
