Můj lid nebude navěky zahanben
25.6.26
Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není.
A můj lid nebude navěky zahanben. Jl 2,27
V životě společnosti i v životě jednotlivce mohou nastat chvíle,
kdy se nedaří. Prorok Jóel takovou situaci přibližuje slovy:
„sklizeň na poli přišla nazmar, vinná réva uschla, fík zvadl,
stromoví je suché, lidským synům vyschl zdroj veselí“ (1,12).
Nemusí se ale jednat pouze o obživu, kdy je ohrožen náš fyzický
život. Může jít také o tlaky v oblasti duševní, duchovní
i sociální. Co s tím? Rezignovat? Smířit se s tím? Lomit rukama?
Nadávat a zlobit se?
Prorok Jóel pokračuje: „Uložte půst, svolejte shromáždění…,
volejte k Hospodinu“ (a pokud jste poodešli od Boha) „navraťte
se k Hospodinu“ (1,14.19; 2,13). A tak se přímo nabízí rozřazení
tohoto tématu do bodů: (1) Něco se děje. (2) Co je třeba udělat.
(3) Jak to dopadne. „Hospodin… se svým lidem bude mít soucit“
(2,18). „Neboj se, neboť veliké věci vykoná Hospodin“ (2,21),
„radujte se z Hospodina, svého Boha“ (2,23). „Můj lid nebude
zahanben“ (2,27), „každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se
zachrání“ (3,5).
To, co platilo v době proroka Jóela, platí i dnes. I nám přicházejí
do života nelehké chvíle, jež mají různé důvody a projevy.
Reakce na ně jsou různé, od zoufalého boje až po rezignaci
s tím, že vlastně nic nemá cenu. Ale stejně jako za doby Jóela,
i dnes se nám nabízí ještě jiný způsob řešení — spolupráce s Bohem.
Máme k němu volat, využít dar společenství Božího lidu,
projevit pokoru v půstu a odevzdat se do Boží vůle. A nebeský
Otec, který je „milostivý, plný slitování, shovívavý a nejvýš
milosrdný“ (2,13), zasáhne. Jak? Nevíme! Ale jisté je, že jeho
lid nebude navěky zahanben.
