Ostrava – Mariánské Hory

Ámos odpověděl Amasjášovi: Já jsem nebyl prorok ani
prorocký žák, ale byl jsem chovatel dobytka a pěstitel
fíků. Hospodin mě však vzal od chovu ovcí a řekl mi:
Jdi a prorokuj mému lidu Izraeli! Am 7,14.15 (ČSP)
V době Ámose byli i proroci profesionálové, kteří se touto „prací“
živili. Mohlo to ale vést k tomu, že sice byli proroky, ale s Bohem
neměli nic společného. Ámos vysvětluje králi, že on není
prorok svým povoláním, dokonce ani nemá prorocké školy, ale
vykonává úplně jinou práci. Nemá tedy zapotřebí prorokovat.
Dělá to ne ze své potřeby ani ne ze své autority, ale z autority
Boha, který ho k tomuto úkolu povolal. Z toho ale také vyplývá,
že jeho povolání není založeno na lidských schopnostech ani
na lidské volbě, ale byla to skutečně pouze volba Boží. Jak propastný
je rozdíl mezi „prací“ proroka a náplní práce chovatele
dobytka a pěstitele fíků. A přece Bůh právě takového člověka
povolal k tomu, aby ho zapojil do svého díla.
Každý máme nějakou profesi a nějakým typem práce se živíme.
Možná si myslíme, že naše zaměstnání má daleko k duchovenské
činnosti. A přesto nás Bůh povolává k práci na jeho
díle. A my buď můžeme říct, že se na tuto práci nehodíme, anebo
uposlechneme jako Ámos. Bůh usoudil, že jakkoli profesně nasměrovaný
člověk může být užitečný v projektu spasení. Není
to povinnost, ale přednost.
Mnozí z nás na to odpoví: „Pane, já to neumím, já na to nemám…“
Ale nesmírně povzbuzující je, že Bůh s námi počítá, nabízí
nám spolupráci a udílí nám autoritu k práci pro dobro lidí.
Díky, Pane, za to, že i se mnou počítáš.