Blahoslavený nebo také opravdu šťastný
31.7.26
Když spatřil zástupy, vystoupil na horu;
a když se posadil, přistoupili k němu jeho
učedníci. Tu otevřel ústa a učil je: Blaze… Mt 5,1–3
Jde o první Ježíšovo velké kázání, které Matouš zaznamenal.
Není to evangelizační kázání, ale jsou to slova pro věřící i nevěřící.
Vlastně jde o vyhlášení Ježíšova programu. Když se Ježíš
na hoře posadil (židovští rabíni vždy učili vsedě a Ježíš tím
dával najevo, že je autoritou), otevřel ústa a učil je. Čemu učil
zástup, který byl před ním? Učil je tomu, jak být šťastný. Jak
se učinit šťastným. Kdo by nechtěl být v životě šťastný? Vždyť
to si vzájemně přejeme v souvislosti s významnými životními
dny. Novomanželům přejeme štěstí do jejich společného života,
do nového roku si přejeme totéž a jistě by se našlo ještě mnoho
příležitostí k přání štěstí sobě i jiným. Obvykle ale spojujeme
štěstí s něčím, co přichází do našeho života zvenčí. Měli jsme
štěstí na krásné počasí o dovolené, na laskavou prodavačku,
máme štěstí, protože jsme zdraví, máme dobrou práci, dostatek
finančních prostředků atd.
Ale Ježíš převrací toto zaběhlé myšlení naruby. I když podněty
zvenčí mohou přispívat ke spokojenému životu, štěstí nepřichází
s něčím zvenčí, ale přichází s tím, co je uvnitř nás. Šťastný
je ten, kdo je milosrdný, kdo má čisté srdce, kdo působí pokoj (v.
7–9). Je to náš vnitřní postoj, vnitřní rozhodnutí, jaký budu. Není
to závislé na tom, co se děje kolem nás, v jakém prostředí žiji
a jaké mám či nemám bohatství. Dokonce to není odvislé ani od
našeho zdraví. Opravdové štěstí je produkt, který si „vyrábím“
sám. Díky, Pane, za to, že směruješ naše myšlení tím jediným
správným směrem, který vede ke šťastnému životu.
