Lidské a Boží vidění věci I.
08.7.26
Oni však neznají smýšlení Hospodinovo,
nerozumějí jeho úradku… Mi 4,12
Dnes si dovolím připomenout několik biblických textů, které
kladou důraz na stejnou věc. Lidské vidění se totiž nemusí vždy
potkávat s Božím pohledem na věc. A to je dobře.
Lidé si například myslí, že nikoho nepotřebují. Jak velice se
mýlí! Ale i přes jejich postoj Ježíš říká: miluji tě, stojím u dveří
a čekám, že otevřeš, abychom mohli spolu navázat přátelství
a důvěrný vztah. Neboj se, že bych tě zavrhl (Zj 3. kap.).
Jiným příkladem je událost zaznamenaná u Jana 12,3–5: „Tu
vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi
nohy a otřela je svými vlasy. Jidáš, jeden z jeho učedníků,
který jej měl zradit, řekl: ‚Proč nebyl ten olej prodán za tři sta
denárů a peníze dány chudým?‘“ Jaký to byl zvláštní projev
vztahu k Ježíši. Jenže ta suma peněz, které to stálo, byla téměř
ve výši průměrné roční mzdy dělníka. Podle správce pokladny
Jidáše to byla veliká škoda. Ale Ježíš to vidí jinak. Chrání
ženu a vysvětluje: „Nech ji, uchovala to ke dni mého pohřbu“
(v. 7). Ženo, neboj se, stojím za tebou, vnímám tvoji úžasnou
lásku ke mně.
U Marka 12,41–43 čteme: „Sedl si naproti chrámové pokladnici…
Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince.
Zavolal své učedníky a řekl jim: ‚Amen, pravím vám, tato chudá
vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice.‘“
Šlo o minci nepatrné hodnoty. Pokud by dar viděli lidé, potom
by to hodnotili jinak než Ježíš: Je hodná, že dala, co měla, ale
bylo to málo. Matematiku neošidíš. Avšak Ježíš to viděl jinak:
Ženo, neboj se, že bych nevnímal tvoji ochotu a oddanost.
Jak je dobře, že Ježíš vidí věci jinak než my lidé. Díky, Pane,
za to.
