Lidské a Boží vidění věci II.
09.7.26
Oni však neznají smýšlení Hospodinovo,
nerozumějí jeho úradku… Mi 4,12
Chtěl bych pokračovat v myšlence, jak je dobře, že Boží myšlení
je jiné než naše.
„Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou
při cizoložství. … ‚V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat.
Co říkáš ty?‘ … ‚Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni
kamenem!‘ … ‚Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo
tě neodsoudil?‘ Ona řekla: ‚Nikdo, Pane.‘ Ježíš řekl: ‚Ani já tě
neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!‘“ (J 8,3.5.7.10.11). Lidé ženu i situaci,
do které se dostala, viděli tak, jak jim velel zákon. Ježíš ji viděl
jinak. Ježíš viděl v ženě, byť hříšné, člověka. Lidé v ní viděli
zlo, hřích a porušení mravních norem. Ježíš v ní viděl kandidáta
nebes. On nezastírá její hřích, ale odpouští, dává novou šanci.
Přijímá ji jako své dítě. Neboj se, ani já tě neodsuzuji, protože
stále máš možnost přijmout moje odpuštění.
„Když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník
a prosil ho: ‚Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.‘
Řekl mu: ‚Já přijdu a uzdravím ho.‘ Setník však odpověděl:
‚Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu‘“ (Mt 8,5–8).
Nejsem hoden. Jsem hříšný, jsem slabý, dokonce stojím na straně
tvých nepřátel. Nejsem hoden. A jak to vidí Ježíš? „Tak velkou
víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho“ (v. 10). Proto se neboj,
já přijdu a uzdravím ho.
Celá Bible končí ujištěním: Neboj se, já jsem první i poslední,
já ti dávám milost a pokoj, já jsem tě zprostil hříchů a učinil
královským kněžstvem, neboj se, protože já setřu každou slzu
z očí, neboj se, protože přijdu brzy. Neboj se doby, ve které
žiješ, událostí, které jsou kolem tebe, neboj se, protože já jsem
s tebou. Díky, Pane, za to.
