Buď dobré mysli
14.8.26
A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku.
Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému:
„Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Mt 9,2
Kolik toho bylo právě o tomto uzdravení řečeno a napsáno! Muži
nesoucí nemocného mají velkou víru. Neznají překážky. Ježíš
dokazuje své božství, zástup se diví, ale také protestuje… O tomto
Ježíšově činu by toho bylo možné povědět mnoho. Ale věta:
„Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy“, je úžasná.
Jako kazatel jistého sboru jsem navštívil člena tohoto sborového
společenství. Byl to člověk aktivní ve sborové práci, na
bohoslužby chodil pravidelně, a přesto měl v sobě něco z minulosti,
z čeho se potřeboval vypovídat. Mohl jsem pouze naslouchat.
Ale Ježíš mu mohl říct právě ono „buď dobré mysli“. Kolik
v sobě někteří lidé nosí bolesti způsobené svým počínám vůči
druhým. Někdy to lze ještě napravit, někdy ne, ale vždy platí
věta, kterou pronesl Ježíš.
Může se stát, že prožíváme nějakou bolest nebo vnímáme
bolest někoho jiného. Často chceme řešit to, co vidíme. Ale „kořeny“
mohou být úplně jinde, než si myslíme. Může v tom být
ještě jiný, další problém, jenž je mnohem těžší než ten, který
vidíme. Je dobře, že Ježíš vidí i skrytý problém, jenž je daleko
závažnější než ten, který je zřejmý nám lidem. A právě v souvislosti
s touto zátěží člověku říká: buď dobré mysli, protože já
i ten skrytý problém dokážu vyřešit. Díky, Pane, za to.
