Chceš-li
09.8.26
Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem
a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Mt 8,2
Matoušova osmá kapitola je zvláštní tím, že v ní nacházíme popis
pěti Ježíšových zásahů do života lidí. Je „vzorkem“ způsobu
Ježíšova jednání s lidmi.
Ježíš sestupuje z hory a jde s ním velký zástup. Přichází
k němu malomocný. To je něco neslýchaného. Malomocný, který
se měl držet v uctivé vzdálenosti od lidí, se odvážil přijít až
k samotnému Ježíši, přímo do davu lidí. Vzhledem k tomu, že
Ježíš potom žádá, aby o uzdravení nikomu neříkal, je jasné, že
zástupy a možná také učedníci v obavách o své zdraví a život
utekli do předepsané vzdálenosti a zůstal u něj pouze Ježíš. A to
je první dobrá zpráva.
Ať jsme sebevíc „nečistí“, a to až tak, že od nás lidé „utíkají“,
můžeme přijít k Ježíši. On neutíká. Chce to jen naši odvahu
a důvěru. Je možné k Ježíši přijít v jakékoli situaci. A to i v takové,
kdy ze strany lidí to není přípustné. Jestliže všichni utečou,
Ježíš zůstává.
Problém malomocného je jasný. Jeho přání se dá snadno vytušit:
je jím touha po uzdravení. Ale zvláštní je forma jeho prosby.
Malomocný neprosí, on Ježíši oznamuje (tam není otázka,
ale oznámení), že ho může vyléčit, pokud bude chtít. Věří, a to
až tak, že na jedné straně plně důvěřuje, a na druhé straně nechává
na Ježíši, co udělá. Je tam ono „buď vůle Tvá“. Chceš-li!
A tady je druhá dobrá zpráva. Ježíš chce. Vztáhne ruku a dotkne
se ho (v. 3). Nepřijímá izolaci tohoto člověka od lidské společnosti,
ale podává mu ruku k pomoci. I když vlastně nezazněla
žádná prosba.
Ježíš vidí do srdce, vidí potřebu, vidí touhu a chce pomoci.
I když všichni utečou, i když v očích lidí nemáme šanci a ani
právo, On zůstává a dotýká se. Chce pomoci.
