Dobré
08.8.26
Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá,
a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Mt 7,8
Zdá se nám to až nepravděpodobné. Že by tomu tak bylo? Vždyť
život nám ukazuje i jinou tvář. Kolik jsme prožili vlastních zkušeností,
kolik jsme jich slyšeli od ostatních, že prosili, hledali,
tloukli — a nedostali a nebylo jim otevřeno.
Ale je třeba číst dál. „Jestliže tedy vy umíte svým dětem dávat
dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo
ho prosí“ (v. 11). Ježíš nespecifikuje, co Bůh dává, ale hovoří
v obecné rovině, že Bůh dává dobré. A právě to je pro nás důležité.
Umíme my posoudit, co je dobré pro nás, pro naše okolí,
pro současnost, ale i budoucnost? A do těchto otázek zaznívá
příměr, který Ježíš použil: „Tak jako vy dáváte svým dětem…,
tím spíše váš nebeský Otec.“
My jsme děti našeho nebeského Otce. A tak jako rodiče dokážou
posoudit, co a kdy je pro dítě dobré, tak to dokáže posoudit
i Bůh. Tak jako rodiče pro dobro dítěte dokážou s láskou
odmítnout některá jejich přání, tak i náš nebeský Otec odmítne
s láskou nebo pro svoji lásku k nám některá naše přání, nebo
alespoň termín jejich naplnění. Ale jisté je, že nám vždy dává
dobré, byť bychom to momentálně tak neviděli.
Odpuštění, naději, povzbuzení, dostatek péče o náš stávající
život… Zkusme spočítat, co všechno jsme od našeho nebeského
Otce vzali a bereme. V jedné písni se zpívá: sečti všechny dary,
které Pán ti dal, a v tvém srdci musí zaznít píseň chval. Díky,
Pane, že si to můžeme uvědomit.
