Když Ježíš mlčí
22.8.26
Ale on jí neodpověděl ani slovo. Mt 15,23
V čase popisované události se Ježíš pohybuje na severozápadní
hranici Galileje. Je na pomezí Galileje a Sýrie, tedy na pohanském
území. Kananejská žena, která k Ježíši přistoupila, nebyla
Židovka, ale pohanka. A právě ona se obrací na Ježíše a prosí ho
o pomoc. Jestliže ho oslovuje „Pane, Synu Davidův“, potom je
jasné, že jej pokládá za svého Pána a Mesiáše. Prosí o smilování
nad nemocnou dcerou, ale také nad sebou, protože si uvědomuje,
že jakýkoli zásah v její prospěch je pouze věc Boží milosti.
Příkladná žena. O to je zvláštnější, že Ježíš neodpovídá a mlčí.
Mohli bychom hádat, co chtěl Ježíš svým mlčením učedníkům
sdělit. Ani pisatel to totiž nevysvětluje. Není však důležité, že
Ježíš mlčí, důležité je, jak se zachovat, když mlčí. A to nám ukazuje
zmiňovaná žena.
Žena se neuráží ani po poměrně příkrých slovech, která Ježíš
přece jenom pronesl. Nenechává se odradit. Opakovaně prosí,
klaní se a tím znovu a znovu uznává Ježíše za svého Pána. Nezahořkne,
ale naopak je trpělivá, vytrvalá, a přes to všechno zůstává
uctivá. Dokonce Ježíšovo podobenství převypráví ve svůj
prospěch a prosí alespoň o „drobty, které padají ze stolu“. Jaký
je závěr? Ježíš chválí velikou víru ženy a vyslýchá její prosbu.
Zdá se nám někdy, že Ježíš mlčí, kdy by mlčet neměl? Má
k tomu určitě své důvody, i když my nevíme jaké. Matouš nám
dává prostřednictvím této ženy návod, co v takových chvílích
dělat. Ona je příkladem víry, která se nenechá odradit. A následně
přichází Ježíšovo kladné ohodnocení a jeho pomoc. Děkujeme,
Pane, za tento návod.
