Maličcí
24.8.26
Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce,
aby nezahynul jediný z těchto maličkých. Mt 18,14
Tato pasáž začíná otázkou učedníků, kdo je největší v království
nebeském (v. 1). Nebudu komentovat pohnutky učedníků
k položení této otázky, protože tím nejdůležitějším je Ježíšova
odpověď: Je to ten, kdo se pokoří (poníží) a bude v tomto smyslu
jako dítě (v. 4). A potom pokračuje: Kdo takového člověka přijímá,
jako by přijímal mne (v. 5), kdo by svedl takového člověka
k hříchu, bylo by pro něho lépe, aby se potopil do mořské hlubiny
(v. 6), a mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním
takovým člověkem (v. 10).
Ježíš vede k tomu, aby křesťan byl jako dítě, které důvěřuje
svým rodičům; aby miloval Boha, byl bezelstný, upřímný,
pravdomluvný jako to dítě. Možná se stane v očích ostatních
lidí „maličkým“, tedy někým, koho budou považovat za nevýrazného,
poněkud naivního, slabého či nesamostatného.
Ježíš vede k životu, ve kterém člověk důvěřuje Bohu, uvědomuje
si, že je na něm závislý, je upřímný, korektní atd. A běda,
kdyby někdo takovým člověkem pohrdal nebo mu ubližoval.
Protože je „vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný
z těchto maličkých“.
Jedná se o jiná měřítka, než jakými měří hodnotu člověka
dnešní svět. Bohu jde o to, aby byli spaseni všichni, i ti „maličcí“,
kteří jsou hendikepovaní nemocí, věkem, obdarováním…
Díky, Pane, za takový Tvůj přístup.
