Pozvání
26.8.26
… jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.
Mt 22,9
V této části Matoušova evangelia je stěžejním slovem „pozvání“.
Ježíš v tomto podobenství ukazuje na připravené Boží království.
Nejde ale o to, co je připraveno. V prvé řadě tady jde o reakci
lidí na pozvání do Božího království. Jde o využití nabídky
ze strany pozvaných.
Král poslal služebníky s pozváním, ale oslovení jej odmítli.
To byl projev urážlivého jednání. Ale hostitel je zve znovu;
není urážlivý, záleží mu na pozvaných. Ale oni jej znovu odmítli.
Dali přednost svým zájmům. Někteří se dokonce aktivně
postavili proti. Královy služebníky týrali a následně zabili. To
nebyl omyl nebo přeslechnutí pozvání, ale promyšlené, cílené
jednání. A tak se král rozhodl pozvat další. Hostinu nezrušil,
ale prokazuje ještě více velkorysosti.
Lidé nejsou schopni svým nezájmem zrušit Boží úmysl. Oni se
mohou pouze vyřadit z přijetí Boží nabídky. Původně pozvaní
sami rozhodli o své nepřítomnosti. Bylo to jejich dobrovolné rozhodnutí.
Noví hosté, kteří přijali pozvání, ale nebyli zasloužilejší
nebo lepší. To jediné, co prokázali, byla ochota přijít. Jádrem poselství
je POZVÁNÍ jako obraz Božího volání. Ti poslední, kteří
se zúčastnili svatební hostiny, nemají žádné zásluhy na tom, že
byli pozváni. Byl to pouze projev Boží milosti.
A toto Boží pozvání se nese současným světem. Opakované
pozvání. Pozvání, které nezmění postoj lidí k němu, ale je projevem
Boží lásky k nám lidem. Pozvání, které je zároveň povzbuzením,
protože svědčí o vztahu, jaký má náš nebeský Otec
k nám. Díky, Pane, za to.
