Co máte?
11.9.26
Zeptal se jich: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Mk 6,38
Znovu jsme u nasycení množství lidí Ježíšem. Ježíš vybízí učedníky,
aby dali lidem jíst. A oni naprosto logicky argumentovali
tím, že to není možné, protože nemají tolik jídla ani finančních
prostředků, aby je šli koupit.
Nemáme, nemůžeme, neumíme… Jak často těmito slovy argumentujeme
ve chvílích, když jsme o něco požádáni! Jak často
my sami o sobě přemýšlíme právě v těchto souvislostech! My?
To určitě ne. My přece neumíme mluvit, neumíme zpívat, nemáme
čas, není to naše parketa, naše obdarování… Ten druhý
je lepší, obdarovanější, zkušenější, vhodnější atd. A může to jít
až tak daleko, že o sobě začneme pochybovat. Porovnáváme
se s ostatními, co oni mají, a my nemáme. To nám samozřejmě
nepřidá na našem sebevědomí a osobní hodnotě v našich očích.
Co na to Ježíš? Když učedníci vypočítávají, co všechno nemají
a nemohou, Ježíš se jich ptá: „Kolik chlebů máte? Jděte
se podívat!“ Ježíše nezajímá, co nemáme, ale jeho zajímá, co
máme. A když dáme jemu do rukou, co máme, On je schopen
to rozmnožit do potřebné kvality i kvantity.
Neporovnávejme se s jinými. Nakonec Bůh dává dary, jak
sám chce, a počet hřiven rozděluje stejně tak, jak sám chce.
Nedívejme se na to, co nemáme, ale spíše na to, co máme, co
můžeme, a věřme, že to Bůh vždy doplní tak, jak to vidí za potřebné.
Díky, že takového Boha máme. Boha, který od nás nežádá,
co nemáme, ale pouze to, co máme, byť by to bylo v našich
očích sebemenší.
