Ostrava – Mariánské Hory

Ale jděte, řekněte jeho učedníkům,
zvláště Petrovi: „Jde před vámi do Galileje;
tam ho spatříte, jak vám řekl.“ Mk 16,7
Ženy přišly k hrobu, aby pomazaly Ježíše, ale On tam nebyl.
Nebyl tam proto, že byl vzkříšen. To jim potvrdil anděl, který
zůstal na místě Ježíšova pohřbení. Ale tento anděl ženám také
řekl, aby zvěstovaly tuto úžasnou zprávu učedníkům. Zároveň
dodává: zvláště to řekněte Petrovi. Proč mají tuto zvěst říct
zvláště Petrovi? Protože byl první v hierarchii učedníků? Měl
ho snad Ježíš nejraději? Jsem přesvědčen, že to nebyl ani jeden
z důvodů, které jsem uvedl.
Vzpomínáte na Petrovo vyjádření, že mu Ježíš nebude umývat
nohy? Nebo na slova, kdy v souvislosti s Ježíšovou avizovanou
smrtí horuje, že se to Ježíši stát nemůže? A co jeho prohlášení,
že kdyby Ježíše všichni opustili, tak on určitě ne? Při
zatýkání Ježíše v horlivosti uťal služebníku ucho a po jeho zatčení
se dokonce zaklínal, že Ježíše nezná. Řekli bychom: horlivý,
ale nespolehlivý. A přesto anděl vzkazuje, že ženy mají oslovit
s poselstvím o Ježíšově vzkříšení zvláště Petra, se kterým se
chce Ježíš setkat v Galileji. Horlivý, nespolehlivý, a přesto mu
Ježíš dává znovu důvěru.
Jsme horliví a nadšení pro Boží věc? Nestalo se nám, že naše
spolehlivost někdy dostala i trhliny? Máme dojem, že jsme zklamali
ve víře, ve slibu daném Bohu, že jsme dokonce Ježíše zapřeli,
a tím si již nezasloužíme jeho důvěru? Potom vzpomeňme
na andělova slova v prázdném hrobě: Ježíš se chce s vámi
setkat, a řekněte to hlavně Petrovi. Přes všechno to, co se nám
nepodařilo, Ježíš se chce s námi stále setkávat. Díky, Pane, za to.