Ostrava – Mariánské Hory

Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět,
a řekl, aby jí dali něco k jídlu. Mk 5,43
Úžasná událost. Ježíš je osloven s prosbou, aby okamžitě přišel
za dcerkou představeného synagogy, protože umírá. A on šel.
Cestou ale musel řešit ještě jeden případ, kdy se ho dotýká žena,
která chce být také uzdravena. Ježíš přichází do domu představeného
synagogy až ve chvíli, kdy je dívenka mrtvá. Nejenom
její rodina, ale i velký zástup to vidí a posmívá se Ježíši, který
říká, že ona spí. Ježíš pak vchází do pokoje, probouzí dívenku
ze spánku smrti a všech se zmocňuje úžas, až zděšení. Poté následují
slova Ježíše, jak jsou citována výše.
Když se čtenář dostane až k tomuto verši, potom přemýšlí,
proč Ježíš zakazuje („přísně nařídil“), aby o tom nikde nemluvili.
Mě ale zaujala druhá část tohoto verše: „… a řekl, aby jí dali
něco k jídlu.“ Po tom všem, co se stalo, co Ježíš projevil úžasnou
moc a všichni lidé užasli, Ježíš pamatuje na takovou drobnost,
jako je to, že by se měla dívka také najíst. Tomu se říká péče do
všech detailů. S takovou péčí se nesetkáváme poprvé. Ježíš sytí
zástupy, upozorňuje učedníky, aby dav posadili do trávy… Bylo
to třeba? Zázrak nasycení, neopomenutí potřeby i tělesného jídla,
a ještě k tomu: ciťte se dobře, posaďte se do trávy a dosyta se
najezte. V tomto příběhu se ukazuje ochota přijít a tím reagovat
na prosbu otce dívky. Čteme o uzdravení ženy, povzbuzení otce
již zemřelé dívky, vzkříšení dívenky z mrtvých… Je toho málo?
A přesto Ježíš dodává: dejte jí jíst.
Ježíš má stejnou péči i o nás. Péči do detailu. Možná to tak nevnímáme,
možná to nedokážeme ocenit, ale je tomu tak. Díky,
Pane, za to.