Nabídka spolupráce s Ježíšem
10.9.26
Odpověděl jim: „Dejte vy jim jíst!“ Řekli mu: „Máme jít
nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?“ Mk 6,37
Kolem učedníků byl několikatisícový dav lidí. Jak by je mohli
nasytit? Vždyť, jak sami odhadli, by nestačilo chleba za dvě stě
denárů, což byla několikaměsíční mzda dělníka. Počty a logika
říkaly, že to je nemožné. To přece po nás, Pane, nemůžeš chtít.
Nevěděl snad Ježíš, že to je úkol nad síly člověka? Chtěl je zesměšnit,
dokázat, jak jsou málo schopní? Určitě ne. Vždyť to byli
jeho učedníci, jeho přátelé. Jejich argument byl sice logický, ale
nebyl pravdivý. Jejich počty byly přesné, odhad jejich možností
byl také přesný, a přesto se mýlili. A mýlíme se také my, pokud
podezříváme Ježíše, že to po nich chtěl proto, aby dokázal neschopnost
učedníků.
On to naopak udělal proto, že nabízí člověku spolupráci. A to
ze dvou důvodů: jednak chtěl učedníkům ukázat, jaké mají
možnosti ve spojení s ním, a jednak pro radost, která ze spolupráce
s Ježíšem vyplývá. „Muž milosrdný činí dobře i sám
sobě“ (Př 11,17). „Blaze tomu, kdo dává, ne kdo bere“ (Sk 20,35).
Jak se těšíme z toho, když někomu dáváme dárek! Někdy se
ani nemůžeme dočkat, až dárek budeme moci dát. Jak radostně
vyprávíme zkušenosti z misijní práce! A to jenom proto, že, jak
někdo řekl, „přijímání plní dlaně, dávání plní srdce“.
On nám připravil možnosti ke konání těchto skutků, které
obohacují nejenom obdarované, ale i nás samotné. „Jsme přece
jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré
skutky, které nám Bůh připravil“ (Ef 2,10). Není to úža
