Ostrava – Mariánské Hory

Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka. Mk 3,35
Tuto událost zmiňují tři evangelia. Ježíš mluví ke shromážděnému
zástupu, ale současně přichází jeho rodina, aby „se ho
zmocnili“. I oni totiž věřili, že se pomátl. Protože se nemohli dostat
pro množství lidí dovnitř, dostal pouze vzkaz, že jeho matka
a sourozenci jsou venku a čekají na něho. Ježíšova reakce byla
zvláštní. Zeptal se: Kdo je má matka a moji bratři? A potom řekl
to, co čteme v úvodním verši.
Mohlo by se zdát, že Ježíš svojí otázkou odsuzuje rodinu proto,
jak o něm smýšlí. Vždyť oni ho považovali za někoho, kdo
mluví nesmysly. A tak se od svých blízkých separuje. A aby
to neřekl tak přímo, hovoří obecně o nějaké pomyslné rodině.
Ale co když to tak není. Co když je to tak, že Ježíš vnímá, že
přichází jeho rodina, že mají o něho starost a chtějí jej bránit
před nepřáteli. A tak reaguje tím, že říká: ano, v pořádku, já
vím, že je zde moje rodina, ale musím dodat, že vlastně každý,
kdo činí vůli mého Otce v nebesích, je moje blízká rodina. Vy
všichni, kteří nasloucháte mému slovu a plníte je, patříte do
mé rodiny.
A to je krásné a povzbuzující poselství. Všichni, kdo berou
Boha vážně, patří do jeho, Boží rodiny. Žijeme uprostřed vlastní
rodiny, a navíc máme ještě tu přednost, že můžeme patřit
i do rodiny Ježíše Krista. I když nemáme svoji pokrevní rodinu,
můžeme mít jistotu, že patříme do rodiny Boží. Možná máme
rodinu, ale je nevěřící a nemáme v ní oporu pro svůj životní
styl. Potom máme jistotu, že nás Bůh vítá do své rodiny. A tak
vždy patříme někam, kde máme kruh svých nejbližších a kde
nám může být dobře. Díky, Pane, za to.